Ženy, které změnily, nebo měly příležitost změnit svět.

Helena (zhruba 1500 – 1200 př. n. l.)

Jestliže nejkrásnější žena opravdu existovala, pak kvůli ní vypukl na tehdejší dobu téměř světový konflikt. Dcera boha Dia a Lédy byla sice manželkou spartského krále, to jí ale nebránilo, aby se nechala „přesvědčit“ Paridem, synem trójského krále a neodjela s ním. Řecká aliance si to nenechala líbit a deset let obléhala město svůdce, až Tróju nakonec vypálila. Smrtelníci ovšem za nic nemohli – byl to úradek bohů.

Nefertiti (zhruba 1370 – 1330 př. n. l.)

O jejím narození a dětství nevíme nic určitého. V každém případě byla manželkou faraona Achnatona, původně Amenhotepa IV., který spustil nejrozsáhlejší a nejradikálnější náboženskou reformu ve starověkém Egyptě. Některé prameny připouštějí, že za nahrazením boha Amona „slunečním“ Atonem mohla stát právě jeho krásná polovička. Pokus se ovšem nepovedl a z chaosu se Egypt dlouho vzpamatovával.

Kleopatra VII. (69 – 30 př. n. l.)

Egyptská královna z dynastie Ptolemaiovců byla možná krásná, ale určitě chytrá. Do svých sporů o egyptský trůn dokázala zaangažovat postupně dva nejmocnější Římany – nutno doznat, že jí to nedalo práci. I oni měli totiž zájem na loajálním člověku, který by vládl zásobárně obilí pro jejich říši. Jen předčasná smrt obou zabránila, aby získala větší vliv na tehdejší svět.

Isabella Francouzská (asi 1295 – 1358)

Dcera Filipa IV. byla provdána do Anglie za následníka trůnu a pozdějšího krále Eduarda II. Ten se více než energické manželce věnoval svým milcům, kterým uděloval funkce a tituly. Intriky proti sobě dokázala Isabella zažehnat, a naopak manžela uvěznit a později pro klid země dát zavraždit. Když její bratři na francouzském trůně zemřeli bez následníků, chtěla jej pro svého syna Eduarda III. a prakticky tak zažehla stoletou válku.

Johanka z Arku (1412 – 1431)

Prostá francouzská dívka žila v období, kdy Angličané v její zemi nabývali stále většího vlivu, a hrozilo, že na francouzský trůn dosedne cizinec. Málokdo se s tím mohl smířit a není divu, že nábožensky založená Johanka poslechla hlasy, které ji radily, jak nepřátele vyhnat a korunovat Dauphina Karla králem. To se jí podařilo, ovšem hlasy jí už neřekly, že bude zrazena a upálena. Francie však zůstala Francouzům.

Marie Stuartovna (1542 – 1587)

Dcera skotského krále byla už v prvním roce svého života korunována na skotskou královnu. Jako patnáctiletá se provdala za francouzského následníka trůnu. Francouzskou královnou byla jen dva roky, František II. záhy zemřel. Víra ji předurčila za kandidátku katolíků i na anglický trůn. Stačila se ještě vdát za skotského šlechtice a pozdějšího krále Jakuba I., královna Alžběta ji na radu svých dvořanů jako nebezpečnou nechala uvěznit a popravit.

Markýza de Pompadour (1721 – 1764)

Prostá, ale krásná pařížská dívka Jeanne-Antoinette Poisson udělala strmou kariéru. Vzhled i vzdělání jí umožnily sňatek s příslušníkem nižší šlechty. Obojí zaujalo i krále Ludvíka XV., který z ní roku 1745 učinil oficiální milenku. Schopnosti markýzy a lenost krále jí umožnily ovlivňovat dění nejen ve Francii. Spolu s ruskou carevnou a rakouskou císařovnou dokonce vytvořily tzv. dámskou koalici, která válčila se zbytkem Evropy.

Marie Antoinetta (1755 – 1793)

Dcera rakouské císařovny Marie Terezie byla ve svých patnácti letech provdána za nehezkého dauphina Ludvíka, který navíc trpěl fimózou a nedokázal naplnit své manželské povinnosti. Vytržena z poměrně puritánského prostředí do galantní Francie nedokázala přechod ustát a revoluční nálady svým chováním a výroky nediplomaticky rozdmýchávala. Skončila pod gilotinou.

Viktorie (1819 – 1901)

Královna Spojeného království Velké Británie a Irska byla zároveň první indickou císařovnou. Období její vlády bylo ve znamení vzestupu průmyslu, vědy i největšího rozšíření britského impéria a jeho vlivu na politickou i hospodářskou situaci ve světě. Ona sama ovlivnila morálku společnosti na ostrovech. Viktoriánská éra byla poznamenána liberalismem v politice, nikoli však myšlení.

Bonnie Elizabeth Parkerová (1910 – 1934)

Kdyby se jako šestnáctiletá neprovdala a takřka vzápětí nerozvedla, možná že by byla úspěšnou spisovatelkou. Takhle se tato slečna z texaského Dallasu mohla seznámit roku 1930 s Clydem Barrowem, který v té době měl už za sebou několik zatčení i dva tresty ve vězení. Od roku 1932 tato dvojice celé dva roky přepadávala s komplici malé obchody, čerpací stanice i banky, dokud je policejní komando nerozstřílelo a neučinilo z nich legendu.

Marilyn Monroe (1926 – 1962)

Narodila se jako ctižádostivá Norma Jeane Mortensen. V osmnácti utekla z nudy manželství k modelingu a začala se objevovat na titulkách magazínů. Chtěla být herečkou, což jí přátelé umožnili, chtěla být i charakterní herečkou a vzala si dramatika Arthura Millera. Stala se přítelkyní i prezidenta J. F. Kennedyho a jeho bratra Roberta, ministra spravedlnosti. Jen její záhadná smrt zamezila možnému skandálu netušeného dosahu.

Ulrike Marie Meinhofová (1943 – 1976)

Revoltující mládí proti establishmentu a atomovému vyzbrojování v Německu ji dovedlo až mezi zakládající členy ultralevicové organizace Frakce Rudé armády (RAF). Pracovala jako novinářka, pak se však podílela na osvobození spolubojovníka Baadera z vězení. Její ideový boj přerostl v přepadávání bank a kladení bomb. Světovou revoluci nevyvolala, po čtyřech letech vězení spáchala sebevraždu.

Zdroj: VTM Science