Podivuhodný mlok žijící v Maroku a na Pyrenejském poloostrově sám sebe propichuje svými žebry a používá je jako otrávené šípy. Mlok žebrovník Waltlův upoutal přírodovědce už v 19. století schopností vystrčit na bocích z těla žebra a jejich ostrými konci ohrožovat své nepřátele. Na konci žeber vylučuje tento mlok mléčně zbarvenou tekutinu, která je pro mnohé tvory jedovatá. Pokud se nějaké neopatrné zvíře pokusí žebrovníka sežrat a vrazí si jeho jedovatá žebra do tlamy, může na otravu zemřít.

Vědci přepokládali, že se žebra žebrovníků „vykouknou“ otvory, jež má zvíře "připravené“ v bocích. Nejnovější výzkum ale prokázal, že žebrovníka stojí tento trik hodně sil a bolestí. V ohrožení ohýbá mlok žebra směrem dopředu, takže už nesměřují kolmo na páteř, ale svírají s ní úhel asi 50°. Žebrovník si při každé takové obranné reakci znovu a znovu propichuje boky. Žádné předem připravené „kanálky“ mu to neusnadňují. Jen díky vynikající regenerační schopnosti, která je pro mloky typická, přežívá žebrovník tenhle opakovaný fakírský kousek bez nejmenší úhony.