Domorodí obyvatelé Kalifornského poloostrova praktikovali po dobu více než 4 500 let „dvojité“ pohřby. První hroby svědčící o tomto rituálu pocházejí z doby kolem roku 3000 př.n.l. Poslední jsou z 16. století a těsně předcházejí příchodu prvních Evropanů do této oblasti.

Tehdejší Kaliforňané nejprve zabalili nebožtíka do kůží a svázali mu tělo ve skrčené poloze sisalovými provazy. Tělo uložili do hrobu vystlaného kamením, lasturami mořských mlžů a uhlíky a popelem z ohnišť. Vše zahrnuli hlínou. Po půlroce mrtvolu vykopali a její notně rozložené tělo roztrhali na kusy. Oddělili hlavu a končetiny a vše opět pohřbili spolu s nástroji, loveckými zbraněmi a zásobou jídla pro posmrtný život.

Podobné pohřební praktiky nebyly na americkém kontinentě výjimkou. Archeologové narazili na hroby s rozčtvrcenými mrtvolami i v Mexiku. Jejich vznik zřejmě souvisel s nástupem polonomádského životního stylu. Lidé sice putovali z místa na místo, ale nakonec se vraceli, odkud vyšli. Při té příležitosti cítili potřebu se postarat o mrtvé, jež tu při předchozí návštěvě zanechali. Zřejmě věřili, že smrt je pro nebožtíka bolestivý stav, který mu nedovoluje pohyb. Roztrhání těla mohlo osvobodit ducha ze zajetí mrtvého těla.