V roce 1993 si astronom Carl Sagan procházel obrázky Země pořízené kosmickou sondou Galileo a všiml si toho, že na některých z nich jsou vidět podivné záblesky světla. Ty se však zdánlivě objevovaly pouze v oblastech pokrytých vodou, takže vysvětlení bylo nabíledni – světlo se odráží od ní.
Jenže o 24 let později NASA odhalila celkem 866 záblesků a tentokrát všechny přicházely z pevniny. V období od června 2015 do srpna 2016 je zvěčnila Earth Polychromatic Imaging Camera (EPIC) nacházející se na palubě družice Deep Space Climate Observatory. Následně vyšlo najevo, že takové jsou zachyceny i na výše zmíněných snímcích – Sagan a jeho spolupracovníci je prostě jen přehlédli.
Odborníci z NASA tedy všechny dosud zdokumentované záblesky katalogizovali a vytvořili jakousi mapu. Předpokládali, že pokud jsou za dotyčný jev zodpovědné odrážející se sluneční paprsky, pak by na ní měli mít jen některé části světa. Konkrétně taková místa, kde úhel mezi Sluncem a Zemí byl stejný jako úhel mezi sondou/družicí a Zemí, což sondě/družici umožnilo odražené světlo zaznamenat.
Samozřejmě, že přesně tento vzor se na výsledné mapě nakonec objevil. Co se týče příčiny, vědci navrhují, že roli zrcadla plní voda v atmosféře – nikoliv tedy oceány, velká jezera atd. Analýza dat získaných kamerou EPIC ukázala, že zdroj záblesků se nachází zhruba 5 až 8 km nad povrchem, kde visí mraky typu cirrus plné ledových krystalů.
„Zdroj záblesků rozhodně není na zemi. Je to určitě led a s největší pravděpodobností jde o odraz slunce od horizontálně orientovaných částic,“ uvedl Alexander Marshak z Goddard Space Flight Centre.
Zdroj: NASA