Přestože Terminátora zatím dát dohromady nedokážeme, hranice mezi stroji a lidmi se stále víc rozmazává. Tak třeba odborníci z Institute of Industrial Science při University of Tokyo nedávno vyvinuli robotické zařízení obsahující živou tkáň, které fungovalo déle než týden. Výsledky jejich práce byly publikovány ve Science Robotics.
Pokud chcete sestrojit takového biohybridního robota, musíte začít u jeho skeletu. V tomto konkrétním případě vědci mj. použili techniku stereolitografie. Kromě kloubu jsou důležité i úchyty sloužící k upevnění tkáně. Kontrakce svalů pak zajišťují elektrody vyrobené standardní fotolitografií.
Výše zmíněné svaly se skládají z jistého typu kmenových buněk (myoblastů) začleněných do hydrogelových fólií. Vše doplňují speciální proužkové struktury, které podporují rovnoměrný růst svalových vláken mezi výše zmíněnými úchyty.
„Jakmile jsme vybudovali svaly, úspěšně jsme je v robotovi použili jako antagonistické páry, přičemž jeden z nich se stahuje a druhý rozšiřuje – stejně jako v těle,“ uvedl badatel Shoji Takeuchi v tiskové zprávě.
Výsledný robotický prst toho samozřejmě moc nezvládne. Umí se ohýbat nahoru a dolu, což mu umožňuje například umístit malý kroužek na kolík. Dva takové prsty pak spojenými silami zvednou malý předmět s otvorem či poutkem pro uchycení.
Výzkumníci jsou nicméně přesvědčeni o tom, že biohybridní roboti mají velkou budoucnost. Jednoho dne by mohli najít uplatnění například ve farmaceutickém průmyslu (konkrétně při testování nových léků).
Foto: Shoji Takeuchi/Institute of Industrial Science
