Život na zemi je velmi křehký a platí to i pro člověka. V minulosti naše Země zažila několik masových vymírání, ale život z jejího povrchu nezmizel nikdy.
Podle vědců jsou nejodolnějšími tvory na planetě želvušky, a to konkrétně Milnesium tardigradum (česky medvíďátko dlouhodrápé). Přestože mají jen 0,3 až 0,5 mm, dokáží vydržet opravdu hodně. Několik minut mohou být vystaveny teplotám -272 až 150 stupňů Celsia. Dlouhou dobu pak vydrží teploty kolem -20 stupňů a problém jim nečiní ani vyšší dávky záření.
David Sloan, Rafael Batista a Abraham Loeb se podívali na možné scénáře, které by způsobily vypaření oceánů a vyhubily veškerý život na Zemi, a to včetně zmíněných želvušek.
V nové studii pracovali se třemi scénáři: výbuchem blízké supernovy, gama zábleskem a dopadem asteroidu.
Výbuch supernovy
V případě supernov je to poměrně jednoduché. Hvězdy jako Slunce nebo v Galaxii nejpočetnější červení trpaslíci jako supernovy vybuchnout nemohou. Na to se musíme vydat do trochu jiného světa. Jako supernovy vybuchují ty vůbec nejmasivnější hvězdy. Druhou možností je dvojhvězda, ve které materiál přetéká na bílého trpaslíka a to až do překročení kritické meze (1,4 hmotnosti Slunce).
Podobné hvězdy máme v našem okolí zmapovány. Některé studie uvádějí, že pro lidstvo by představovala problém exploze supernovy ve vzdálenosti menší než 30 světelných let. V této vzdálenosti ale žádní kandidáti nejsou.
Výbuch blízké supernovy by zničil atmosféru, ale organismy pod povrchem a v oceánech by přežily. Nám jde o totální sterilizaci planety, takže supernova musí vybuchnout mnohem blíže – dle autorů jen 0,13 světelných let od Země. Nejbližší hvězdná soustava je přes 4 světelné roky daleko, takže to není reálný scénář.
Studie ale řeší i šance života na exoplanetách a podle závěrů se zdá, že kompletní sterilizace planety výbuchem supernovy není moc pravděpodobná ani v těch oblastech Galaxie, ve kterých je vyšší hustota hvězd.
Gama záblesky
Gama záblesky jsou stále docela záhadnými jevy. Jedná se o nejjasnější události ve vesmíru, takže nebezpečnější než supernovy. Naštěstí je škodlivé záření šířeno v úzkých paprscích a pravděpodobnost, že by nás zasáhl, je velmi, ale opravdu velmi malá. Navíc v blízkém okolí k podobným událostem nedochází.
Dopad asteroidu
S dopadem asteroidů nebo komet má život na naší planetě bohaté zkušenosti. Případ čeljabinského meteoru ukazuje, že už objekt o původní velikosti kolem 17 metrů může způsobit zranění a nemalé škody.
Daleko větší problém představují objekty o velikosti v řádu stovek metrů. Ke globální katastrofě potřebujete těleso o velikosti několika kilometrů.
Kometární zimu, kdy prach z dopadu zastíní sluneční záření po celé planetě, ale želvušky i další organismy přežijí. Potřebujeme něco většího.
Autoři odhadují, že k vyhubení veškerého života by byl potřeba objekt o hmotnosti 1,7 × 1018 kg. Takových asteroidů moc není. Jako příklad bychom mohli uvést jedny z největších objektů hlavního pásu – Vestu a Pallas. Srážka s tak velkým tělesem je tedy také velmi vzácná a nepravděpodobná.
Zdroj: Nature, priroda.cz
