Kosmické agentury chystají stanici na oběžné dráze Měsíce, Elon Musk pokukuje po Marsu. Není příliš mnoho dalších míst ve Sluneční soustavě, na které by člověk mohl vkročit svou nohou. Například Jupiterovy měsíce jsou už trochu dál a je u nich silná radiace. Proč ale neposlat člověka na Venuši?
Druhá planeta Sluneční soustavy je označována za sestru Země. Na jejím povrchu ale panují doslova pekelné podmínky. Kdyby šlo jen o menší vzdálenost od Slunce, byla by na tom Venuše ještě poměrně dobře. Skutečné peklo vytváří skleníkový efekt husté a nepropustné atmosféry, která zvyšuje teplotu o více než 400 stupňů. Kromě obrovského horka je na povrchu také extrémní tlak – asi 100krát větší než na Zemi.
Na začátku 70. let přistály na povrchu sovětské sondy Veněra. V extrémních podmínkách vydržely pracovat desítky minut. Před pár lety si nechala NASA vypracovat interní studii, zda by nebylo možné na Venuši poslat člověka... vlastně spíše nad Venuši.
Člověk na(d) Venuší
Zatímco přistání člověka na povrchu je nemožné, existují místa, kde jsou podmínky lepší. V atmosféře Venuše ve výšce okolo 50 km existují dokonce přímo výborné podmínky. Teplota je tam srovnatelná se Saharou a úroveň kosmického záření lepší než na Marsu. Existují dokonce teorie, že by se v atmosféře mohl nacházet primitivní život.
Do atmosféry planety bychom mohli poslat drony ale také přímo člověka. Ve své studii HAVOC (High Altitude Venus Operational Concept) NASA počítala s možností vyslat do atmosféry Venuše vzducholoď.
Nejdříve by letěla do atmosféry menší vzducholoď o velikosti 8 x 31 metrů a hmotnosti 750 kg. V další fázi by mohlo dojít k letu člověka na oběžnou dráhu planety. Ve třetí misi by se už člověk podíval do atmosféry.
Kosmická loď by vstoupila do atmosféry. O zbrzdění by se postaral tepelný štít a následně asi dvacetimetrový padák. Poté by došlo k nafouknutí vzducholodě.
Samotná vzducholoď by měla velikost 34 x 129 metrů a objem 77 500 m3. Přímo na plášti vzducholodi by byly solární články o ploše 1000 m2. Celková hmotnost vzducholodi by byla okolo 95 tun.
Posádka by průzkumem atmosféry a povrchu strávila asi měsíc. Poté by se gondola odpojila, zažehl motor a posádka by se vydala zpět do kosmického prostoru – přímo k Zemi nebo spíše k návratovému modulu na oběžné dráze.
Venuše je z hlediska délky případné mise výhodnější než Mars. Let k planetě by trval asi 100 dní, návrat 300 dní. Celková mise by trvala 14 měsíců. V případě letu na Mars je to asi 26 měsíců.
Drony budou asi reálnější
Zní to hodně zajímavě, ale letu nad Venuši se asi jen tak nedočkáme. Mnohem pravděpodobnější je mise dronu.
Před pár lety představily firmy Northrop Grumman a LGarde koncept VAMP (Venus Atmospheric Maneuverable Platform), což je v podstatě jedno velké křídlo o rozpětí 55 metrů, které by mohlo v atmosféře planety pracovat po dobu jednoho roku.
Do atmosféry Venuše bychom se skutečně vydat měli. Také přistání na povrchu po více než 40 letech by bylo skvělým počinem. Pro vědce ukrývá druhá planeta Sluneční soustavy ještě řadu velkých tajemství.
Atmosféra znemožňuje přímé pozorování povrchu ze Země nebo z oběžné dráhy. Jedinou možností je radarový průzkum.
V této souvislosti jistě stojí za zmínku, že Rusko chystá na rok 2026 komplexní misi nazvanou Venera-D. Mělo by jít o orbiter, dva balóny a samozřejmě i přistávací modul.
Zdroje: NASA, globenewswire.com
