Masožravé láčkovky se těší velké oblibě mezi zahradníky i amatérskými pěstiteli pro listy, které jsou zformované do tvaru „konviček“. Hladké stěny nádobky a trávící tekutiny nahromaděné na jejím dně představují smrtící past pro všechny tvory, kteří by tu chtěli usednout. Nádobky čili láčky jsou často nápadně zbarvené a lákají k sobě nic netušící oběti podobou s některými květy.
Analýzy odhalily v trávicí tekutině láčkovek řadu zajímavých látek. Vědci z University of Calgary pod vedením Davida Schriemera v ní pátrali po látkách schopných rozkládat bílkoviny. Narazili přitom na zvláštní enzymy, které ochotně štěpily bílkoviny obsahující aminokyselinu prolin. To většina trávicích enzymů neumí.
Láčkovka v tropickém deštném pralese (Foto: Shutterstock)
Schriemer věděl, že bílkovinný lepek z obilovin obsahuje kolem 15% prolinu a řada lidí ho nesnáší. To přivedlo kanadského biochemika na myšlenku, zda by enzymy z trávicí tekutiny láčkovek nedokázaly lepek rozkládat.
Lepek je důležitý pro pekaře a konzumenty pečiva, protože právě jeho přítomnost zajistí kvalitu těsta a následně dodává potřebnou chuť a strukturu chlebu, houskám a dalším pekárenským výrobkům. Někteří lidé si ale vyvinuli na bílkoviny obilného lepku alergii a trpí onemocněním označovaným jako celiakie. To se projevuje těžkými trávicími potížemi pokaždé, když nemocný sní potraviny obsahující lepek.
Lepek je důležitou pekařskou surovinou, ale někteří lidé na bílkoviny obilného lepku bohužel mají alergii. Enzymy z láčkovek by jim mohly pomoct.
Celiaci jsou proto odkázáni na bezlepkovou dietu a musí se vyhýbat všem potravinám, kde by se lepek mohl vyskytnout. Není to vždycky snadné, protože obiloviny jsou v našem jídelníčku hojně zastoupené a často se skrývají i v potravinách, kde bychom je nečekali. Moukou s lepkem bývají například „nastavené“ levnější uzeniny.
David Schriemer izoloval z masožravých láčkovek hned trojici enzymů nazvaných nepentezin I, nepentezin II a neprozin. Aby nebyl závislý na zdroji enzymů v rostlinách, donutil k jejich produkci bakterie upravené metodami genového inženýrství. Následně vědci ověřili, že směska tří láčkovkových enzymů v laboratorních podmínkách velmi zdatně rozkládá lepek. Bude ale trio enzymů stejně účinné i v živém organismu? Na to měl odpovědět experiment na myších, které trpí celiakií.
Pacienti s celiakií se musí vyhýbat celé řadě potravin (Foto: Shutterstock)
Když vědci ošetřili lepek v potravě těchto myší malým množstvím láčkovkových enzymů, myši mohly potravu konzumovat bez zjevných zdravotních potíží. Teoreticky by člověku s celiakií stačilo denně asi 0,005 gramu enzymů z láčkovek, aby si zajistil bezpečnou konzumaci potravin obsahujících lepek.
Na chleba či rohlíky z mouky ošetřené láčkovcovými enzymy si ale budeme muset na regálech pekařství ještě nějaký ten rok počkat. Vědci musí nejprve vyzkoušet spolehlivost práce enzymů v reálných podmínkách lidského jídelníčku.
Zdroj fotografií v galerii: Wikimedia Commons (JeremiahsCPs, JeremiahsCPs, François MEY, Kleo Marlo Sialongo, Shawn Mayes, Vincent Bazile, Shawn Mayes, Thomas Gronemeyer)
