Před 65 miliony let dopadl do oblasti dnešního Mexického zálivu asi 15 km velký asteroid. Na místě dopadu vznikl obří kráter o průměru přes 180 km. Dnes je ukrytý pod vrstvou sedimentů a objeven byl teprve před pár desítkami let při hledání ropy.
Důsledky dopadu byly pro život na Zemi fatální. Kromě tlakové a tepelné vlny, zemětřesení, cunami nebo globálních požárů se do atmosféry dostalo obrovské množství plynů z uvolněných hornin a prachu.
Dopad uvolnil do atmosféry asi 1400 gigatun oxidu uhličitého, i když podle některých novějších modelů bylo oxidu uhličitého výrazně méně. Pro srovnání: podle odhadů vypustil člověk do atmosféry v loňském roce asi 32,5 gigatun CO2.
Oxid uhličitý je skleníkový plyn. K okamžitému globálnímu oteplování tehdy ale nedošlo. Právě naopak. Do atmosféry se dostalo i obrovské množství prachu, který zastínil slunce a teplota spadla v průměru o 25 stupňů Celsia.
Během několika let se prach rozptýlil, ale pro velkou část života na Zemi už bylo příliš pozdě. Teplota se vrátila k normálu. Tedy skoro. Oxidu uhličitého bylo v atmosféře stále velmi hodně, takže po globální době ledové nastalo globální oteplování. Teplota byla o 1,5 až 2 stupně vyšší než před dopadem.
Co ukázal výzkum zaměřený na molybden?
Geologové mají výhodu. Průzkumem jednotlivých vrstev hornin si mohou doslova číst v historii naší planety a zjistit, jaké byly v době před desítkami milionů let na naší planetě podmínky. Při průzkumu v Dánsku, Španělsku a Texasu se zaměřili na množství molybdenu před a po dopadu.
Kyslík v oceánech na sebe váže molybden a odstraňuje ho z vody. Pokud je kyslíku nedostatek, molybdenu je ve vodě velké množství. Prudké zvýšení molybdenu po dopadu asteroidu naznačuje, že v oceánech bylo málo kyslíků.
Teplejší voda dokáže udržet kyslík hůře než chladnější voda. V mělčích oceánech tehdy bylo tak málo kyslíku, že to vědci označují jako „mrtvé zóny“.
Globální oteplení před 65 miliony lety připomíná současný trend postupného zvyšování teploty. „Přestože jsou příčiny poněkud odlišné a časová osa může být jiná, základní principy jsou stejné,“ řekla paleo-oceánografka Ellen Thomas z Yale University.
Při dopadu asteroidu došlo ke změně klimatu ve velmi krátkém časovém měřítku. V současné době se teplota zvyšuje samozřejmě výrazně pomaleji. Život se může přizpůsobit. Obecně platí, že čím je změna pomalejší, tím lépe pro život.
Už dnes některé části oceánu vykazují známky menšího množství kyslíku. Jen hrozba tentokrát nepřišla z vesmíru, ale je přímo na planetě...
Zdroj: eos.org, foto: Pixabay (CC0)
