Příslušníci kmene Bajau Laut z jihovýchodní Asie tráví zhruba 60 % svého pracovního života pod vodou, kde loví ryby a další mořské tvory. Na jeden nádech se dokážou potopit do hloubky až 79 metrů a pod hladinou stráví klidně i přes 3 minuty. Jejich jediným vybavením jsou přitom dřevěné brýle a ruční závaží.
Nová studie publikovaná v magazínu Cell ukazuje, že tyto úžasné ponory mohou uskutečňovat díky určitým fyziologickým a genetickým adaptacím.
Mezinárodní tým badatelů zjistil, že Bajau – z nichž mnozí stále kočují po oceánu ve svých obytných člunech lepa lepa, zatímco jiní už se usadili na pobřeží – mají výrazně větší sleziny než například obyvatelé sousední vesnice, kteří se místo rybolovu rozhodli zaměřit na farmaření.
Slezina plni úlohu jakéhosi rezervoáru červených krvinek. Při potápění jsou tyto extra krvinky uvolňovány do cirkulující krve, která v důsledku toho dokáže transportovat více kyslíku. Tato reakce byla popsána namátkou i u tuleňů.
Analýza DNA pak odhalila zvláštní variantu genu, jenž pomáhá řídit hladiny hormonu T4 produkovaného štítnou žlázou. Tento hormon zvyšuje rychlost metabolismu, což organismu umožňuje lépe se vyrovnávat s nízkou koncentrací kyslíku v krvi.
Jiné zajímavé alely byly asociovány s tím, jak lidské tělo reaguje na podmínky při potápění. Jedna takové genová varianta způsobuje „vytlačování“ krve z končetin a jiných méně důležitých částí a oddaluje tak přerušení přísunu kyslíku do mozku, srdcí a plic. Další zase zabraňuje zvyšování hladiny oxidu uhličitého v krvi. To všechno naznačuje, že přirozený výběr formoval Bajau tak, aby se mohli ponořovat se do velkých hloubek a zůstávat pod vodou delší dobu.
