Vědci odhalili další zajímavý vztah mezi naším osobním spirituálním přesvědčením a tloušťkou bílé hmoty mozkové. Tento typ výzkumu je teprve v plenkách, ale dokladů toho, že náboženství mj. funguje coby jakési „brnění“ proti depresi, stále přibývá.
Dnes už víme, že za vznik deprese alespoň do určité míry odpovídají naše geny. Řada odborníků dospěla k závěru, že trpí-li depresí jeden či dokonce oba rodiče, jejich potomek má v průměru dvou- až čtyřnásobnou pravděpodobnost toho, že se bude potýkat se stejným problémem. Svou roli však mohou sehrát i úplně jiné faktory – a jedním z nich je podle všeho právě náboženská víra.
Stejně tak je známo i to, že tenkou bílou hmotu lze považovat za biomarker deprese. A například z této studie z roku 2014 plyne, že náboženství a spiritualita se pojí se silnějšími kůrami hned v několika oblastech mozku souvisejících s depresemi.
Badatelé proto pomocí tzv. zobrazení tenzorů difuze (DTI) vizualizovali bílou hmotu v mozcích 99 jedinců s různou rodinnou anamnézou deprese. Výsledek? Mozky věřících lidí, kterým kvůli jejich genům hrozilo vysoké riziko deprese, byly podobnější mozkům účastníků s nizkým rizikem deprese.
„Zjistili jsme, že víra v důležitost náboženství či spirituality byla asociována se silnějšími kůrami v bilaterálních parietálních a okcipitálních oblastech,“ komentoval to tým.
„Jak už jsme uvedli dříve, kortikální ztenčení v těchto oblastech představuje stabilní biomarker pro riziko deprese. Naše hypotéza je taková, že silnější kůry u těch, kteří přikládají velkou důležitost svému náboženskému či spirituálnímu přesvědčení, mohou sloužit jako kompenzační nebo ochranný mechanismus,“ uzavřel.