Chronickými bolestmi trpí na světě miliony lidí. Úlevu jim přinášejí léky včetně silně návykových opiátů. Ve Spojených státech už nabyla konzumace těchto léků takových proporcí, že se tu hovoří o „opiátové krizi“. Následky jsou děsivé. Denně umírá v USA na předávkování opiáty 115 lidí. I to je důvod, proč se hledají stále nové a nové léky proti bolesti.
Tým vedený Nicholasem Betleyem z University of Pennsylvania nyní objevil v myším mozku zhruba tři stovky neuronů, jejich aktivace dává zvířatům zapomenout na chronické bolesti. Přitom však ani v nejmenším nezeslábne reakce na akutní bolest a myši se tak i nadále dokážou vyhnout hrozbě vážného poranění.
Látky schopné aktivovat obdobné neurony v mozku člověka by se mohly uplatnit jako účinné léky na potlačení chronických bolestí, jež provázejí například artritidu. Lékaři ale nemusí čekat, až jim farmaceutický průmysl dodá nový lék.
Moderní medicína dokáže aktivovat vybrané části mozku „zvenčí“, tedy bez přímého zásahu do lidského organismu. Lze k tomu využít například magnetické pole. Metoda označovaná jako tzv. transkraniální magnetické stimulace tak otevírá možnost, jak pacientům usnadnit život komplikovaný vleklými bolestmi.
Betley a jeho spolupracovníci přišli na stopu nového léku proti bolesti při výzkumu důsledků hladovění. S překvapením zjistili, že myši držené po 24 hodin o hladu vnímají chronickou bolest stejně utlumeně jako syté myši užívající léky na tišení bolesti.
Za ústup chronických bolestí byla zodpovědná aktivace pár stovek neuronů v myším mozku. Ty jsou typické produkcí zvláštního proteinu AgRP a také tím, že zasahují do oblasti mozku označované jako parabrachiální jádro.
„Pro mě bylo nejzajímavější, že mezi miliardami neuronů myšího mozku zajišťuje tohle zvláštní chování asi 300 neuronů,“ svěřuje se Betley a dodává, že síla tohoto efektu jeho tým zpočátku zaskočila. „Na něco takového jsme rozhodně nebyli připravení.“
Jak uvádějí Betley a spol. ve studii publikované předním vědeckým časopisem Cell, „hladové“ neurony jsou probuzeny k činnosti látkou označovanou jako neuropeptid Y. Tento objev představuje „horkou stopu“ pro hledání nového léku, který by cíleně tlumil jen chronické bolesti. Pacienti by po jeho podání neměli oslabené vnímání akutní bolesti a dokázali by rychle reagovat, např. na píchnutí či pálení.
Z evolučního hlediska dává tlumení chronické bolesti hladem jasný smysl. Hlad je důrazné upozornění na naléhavý nedostatek živin, který musí živočich co nejrychleji zažehnat. Pokud trpí momentálním handicapem v podobě zánětu, je pro něj výhodné, když dokáže průvodní bolest „překousnout“. Pokud si díky tomu zajistí dostatek potravy, má šanci na přežití a uzdravení.
Pokud by se bolesti poddal a potravu by nesháněl, jsou jeho vyhlídky mizerné. Živočichové, kterým pocit hladu utlumí chronické bolesti se tak dostávají při shánění potravy do výhody. Není však žádoucí, aby u nich došlo zároveň k oslabenému vnímání akutní bolesti, která varuje živočicha pátrajícího po potravě před nejrůznějšími riziky a hrozbami. Evoluce proto nedovolila, aby hlad vnímání akutní bolesti potlačil.
