Velice nás zajímá, jestli jsme ve vesmíru sami. A také to, jak vlastně mohl vzniknout život. O takových věcech se ale těžko přemýšlí, když nevíte, jak to na mladé Zemi vypadalo. A právě tohle bylo letitou záhadou. Z nejstarších časů naší planety toho do dneška mnoho nezbylo, takže není vůbec snadné zjistit, jak tehdy Země vlastně byla.
Vědci NASA a Washingtonské univerzity tvrdí, že podle jejich výzkumu byla naše planeta krátce po svém vzniku mnohem přívětivějším světem, než jsme si doposud obvykle mysleli.
Joshua Krissansen-Totton a jeho kolegové aplikovali své výsledky na exoplanety podobné Zemi, jaké postupně objevujeme v okolním vesmíru, a dospěli k závěru, že je tím pádem i vyšší pravděpodobnost vzniku života jinde ve vesmíru. S tím také samozřejmě vzrostly naše šance, že takový život někdy najdeme.
Představy vědců o Zemi během prvních 500 milionů let její existence se dramaticky rozcházejí. Někteří ji považují za vulkanické peklo, pokryté běsnícími sopkami a jezery vyhřezlé lávy. Jiní zase vidí mladou Zemi jako šedý a zmrzlý svět, spící pod ledovým příkrovem.
Asi nejvíce problematické jsou odhady kyselosti oceánu a globální teploty tehdejší Země. Podle různých představ mohly být tehdejší oceány drsně zásadité, agresivně kyselé nebo cokoliv mezi tím. A teplotu, která panovala na mladé Zemi, odborníci odhadují zhruba mezi mínus 25 °C a plus 85 °C.
Podle Krissansena-Tottona a jeho týmu hraje v nastavení klimatu planety Země klíčovou roli globální cyklus uhlíku. Zahrnuje totiž procesy, jejichž průběh je závislý na teplotě. To vede k působení zpětných vazeb. Proto globální cyklus uhlíku funguje jako přírodní termostat planety.
Vzhledem k fungování tohoto termostatu badatelé odhadují, že v prvních 500 milionech letech historie Země na naší planetě panovalo překvapivě přívětivé klima. Teplota prý byla někde mezi 0 a 50 °C a mořská voda byla buď slabě zásaditá, neutrální nebo slabě kyselá (pH mezi 6,2 a 7,7).
Procesy přírodního termostatu Země prý nejsou nijak výjimečné. Lze si snadno představit, že fungují i na podobných planetách jinde ve vesmíru, které obíhají v obyvatelných zónách svých hvězd. Astrobiologům by to mělo nalít optimismus do žil.
