Sice nedokážeme žít pod vodou či uvolňovat do ní v případě ohrožení červený inkoust, ale s mořským plžem zejem kalifornským (Aplysia californica) toho máme společného mnohem víc, než by se na první pohled mohlo zdát. Především když přijde řeč na mozek, resp. nervovou soustavu.
Tyto organismy mají sice pouhých cca 20 000 neuronů, což je ve srovnání s našimi cca 100 miliardami úsměvné, ovšem například jejich nervy přenášejí impulsy hodně podobně jako ty naše. Obecně vzato – mnozí mořští tvorové fungují podobně jako savci, jen jsou prostě méně komplikovaní.
Když tedy odborníci z UCLA oznámili, že dokázali přesunout vzpomínky z jednoho zeje do jiného, okamžitě to vyvolalo diskuse o tom, zda by něco podobného teoreticky mohlo jít i u lidí.
Pravda, ochránce zvířat tento výzkum asi příliš nenadchne. Dotyční plži totiž nejprve dostávali do ocasů šoky, které u nich vyvolávaly obranný zatahovací reflex. Ten zpočátku trval jen několik sekund, ale jak šoků přibývalo, zejové se zatahovali na více než 50 sekund.
Takto „vycvičeným“ jedincům následně badatelé z nervové tkáně v horní části břicha odebrali RNA a vstříkli ji do plžů, kteří žádné šoky nedostávali. Když jim pak ale byli vystaveni, udržovali defenzivní pozici po dobu cca 40 sekund – jako by si pamatovali, jak na daný podnět (s nímž se ovšem nikdy osobně nesetkali) reagovat. Podobné testy byly provedeny i na jejich neuronech v Petriho miskách.
Výše uvedené výsledky by mj. mohly ukončit spor o to, kde přesně jsou vzpomínky uskladněny. Někteří vědci se domnívají, že v synapsích, zatímco podle jiných je to v jádrech neuronů. „Pokud by vzpomínky byly uloženy v synapsích, neexistoval by žádný způsob, jakým by náš experiment mohl fungovat,“ uvedl jeden z autorů studie, David Glanzman, v rozhovoru pro BBC.
