Objekt ʻOumuamua je slabě aktivní kometa a zároveň první mezihvězdný návštěvník, kterého jsme spolehlivě detekovali na cestě Sluneční soustavou.
ʻOumuamua má velmi protáhlý tvar o rozměrech asi 230 krát 35 metrů a temně červenou barvou, kterou se podobá našim domácím objektům ve vnější části Sluneční soustavy. Tahle mezihvězdná kometa krátce po svém objevu 19. října 2017 proletěla kolem Slunce, a teď už se od nás opět vzdaluje do hlubin okolního vesmíru.
Od svého objevu ʻOumuamua dráždí vědce a vyvolává spoustu otázek. Co je vlastně zač? Proč má tak zvláštní tvar? A odkud vlastně pochází? Pokud jde o tu poslední otázku, Coryn Bailer-Jones z německého institutu Max-Planck-Institut für Astronomie (MPIA) v Heidelbergu a jeho spolupracovníci ve své nové vědecké studii přesvědčivě vytipovali několik hvězdných systémů, které by mohly být domovem zvláštního mezihvězdného poutníka.
Badatelé nejprve z dat, která se nám podařilo o objektu ʻOumuamua nasbírat při jeho průletu Sluneční soustavou, určili pravděpodobnou trajektorii dřívějšího letu objektu vesmírem. Poté Bailer-Jones a spol. použili ohromný balík dat, který již vytvořila evropská vesmírná observatoř Gaia, a snažili se s jeho pomocí zjistit, odkud by kometa ʻOumuamua mohla pocházet.
Na základě těchto dat mohli nejen určovat místo původu objektu, ale také propočítat, jak mohly okolní hvězdy a jejich gravitace ovlivnit dráhu letu objektu ʻOumuamua vesmírem.
Čtyři možnosti
Když dali všechny dostupné informace dohromady, tak dospěli ke čtyřem možným hvězdným systémům, odkud k nám mezihvězdný návštěvník mohl přiletět. Je to červený trpaslík HIP 3757, hvězda podobná Slunci HD 292249, a pak ještě dvě další hvězdy, které ještě nemají pořádné označení.
Astronomové věří, že ʻOumuamua musí pocházet z hvězdného systému, v němž je nejméně jeden plynný obr. Právě gravitace veliké planety totiž mohla mezihvězdného návštěvníka „vykopnout“ z domovského systému a vyslat ho na dalekou cestu vesmírem. U zmíněných hvězd zatím žádné planety neznáme, to se ale může v budoucnosti změnit.
