Vojenské transportní letouny jsou kategorií vojenské techniky, kterou armáda aktivně využívá i v době míru. Slouží k přepravě osob či nákladu, ale často se používají také v humanitárních misích. Oproti běžným civilním letounům se totiž v mnohém liší.

V počátcích letectví startovala většina druhů letounů z upravených travnatých ploch. Postupem času začala vznikat letiště s pevnou dráhou pro start a přistání. V důsledku toho začaly být některé letouny (včetně transportních) k dané změně uzpůsobeny a ztrácely tak schopnost přistávat na ne zcela zpevněném povrchu.

Vojáci si však potřebovali schopnost startu i přistání ponechat. Vždyť letiště patří mezi případné první cíle nepřátelského útoku. Právě proto zůstala schopnost startu z nezpevněných ploch u transportních letounů jednou z priorit. Ostatně tato vlastnost je předurčuje mimo jiné pro použití v humanitárních misích.

I tak velký letoun jako je C-5 Galaxy (délka 75,3 m, rozpětí 67,89 m a maximální vzletová hmotnost ze zpevněných ploch 381 t) dokáže operovat z nezpevněných ploch. Na snímku je po přistání na ledové dráze. Zdroj: Nick-D, Wikipedia

Příliš krátké vzletové dráhy

V nestandardních podmínkách, které panují v mnoha rozvojových státech, se lze často setkat s příliš malou délkou letištních drah. Bývá nedostatečná ke vzletu letounu či ke startu více naloženého letounu. Tady pomáhají startovací raketové motory, které se ve větší míře začaly používat už za 2. světové války.

Američané tento způsob startu používají v některých případech dodnes na svém nejrozšířenějším transportním letounu střední kategorie C-130 Herkules.

C-130 Hercules při doslova raketovém startu. Američané chtěli původně tento způsob startu použít v roce 1980 při osvobození zadržených osob v Íránu, ale z plánu nakonec sešlo pro předchozí havárii při zkouškách. Zdroj: United States Navy, Wikipedia

Obrana před vystřelenou raketou

Pokud bychom v případě vojenských transportních letounů malé a střední kategorie hledali v posledních letech zásadní inovace a směr, kterým se vydávají, pak je to obrana proti vypáleným řízeným raketám typu země-vzduch a vzduch-vzduch.

V minulosti kupodivu nebyla této hrozbě věnována přílišná pozornost. Transportní letouny patřily spíše k těm levnějším (ve srovnání se stíhacími letouny), a proto byla všeobecná snaha spíše zabezpečit vzdušný prostor, než chránit jednotlivé letouny. Dalším důvodem byla nejen technická náročnost takového opatření, ale také nižší dostřel řízených střel.

Dnes je situace odlišná. Nelze zabezpečit celou trasu letounu a navíc se zvýšila hrozba menších raket země-vzduch. Příkladem budiž hornaté terény v blízkostech přistávacích drah. Z tohoto důvodu jsou dnes letouny již standardně vybavovány systémem varování a vypalováním klamných cílů.

Na snímku je letoun C-17, který slouží k přepravě nákladů, osob i hromadným výsadkům na střední a velké vzdálenosti. Infračerveně naváděná raketa by v tomto případě byla navedená na jeden s vystřelených flarů. Zdroj: Denniss, PD-USGov-Military-Air Force, Wikipedia

Dostatečný výkon pro přelet pohoří

Některé soudobé transportní letouny se mohou pochlubit také schopností přeletu výrazného výškového převýšení i s jedním motorem – pokud ten druhý vypadne.

Schopnost přeletu pohoří je přitom při vojenských nebo humanitárních misích zásadní. K poruše jednoho z motorů může dojít prakticky kdykoli. U ryze civilních letounů tento požadavek závisí na jejich velikosti, ačkoli jsou ve značné výhodě – nejsou naplno naložené.

Pro přelety pohoří je podle mnoha zdrojů nejlepší střední transportní letoun C27J Spartan, který dokáže překonat převýšení s jediným svým motorem. Vedle toho zvládne i akrobacii, což mnohokrát předvedl řadě diváků na leteckých dnech jako například zde v roce 2007 na Le Bourget. Zdroj: Dmitry A. Mottl, Wikipedia

Přestavba interiéru rychle a snadno

Další zvláštností některých vojenských transportních letounů je možnost rychlé a snadné přestavby interiéru podle právě potřebného účelu. Může se jednat například o přestavbu (v tomto případě tedy spíše „odstavbu“) pro přepravu palet, úpravu pro přepravu vojáků, úpravu pro přepravu vyzbrojených vojáků nebo přepravu VIP osob.

Poslední dobou se také rozšiřuje přestavba na zdravotnickou verzi, kdy je možné vyslat letoun do oblasti, kde došlo ke zranění jednotlivce nebo celé skupiny. Tím je možné poskytnout postiženým lékařskou péči a dopravit je bezpečně do specializované nemocnice.

Nový evropský transportní letoun Airbus A400M patří do kategorie taktických letounů, i když splňuje řadu parametrů vlastních strategickým letounům. Stejně jako americký C-130 Hercules je čtyřmotorový, takže výpadek motoru ho neohrozí. Pro evropské armády navíc přináší možnost podpory domácího leteckého průmyslu. Zdroj: Chris, Wikipedia

Současnost a budoucnost transportních letounů

Z uvedených příkladů je jasné, že vojenské transportní letouny mají celou řadu vlastních specifik, které se markantně liší od těch civilních. Od toho se odvíjí samozřejmě také jejich vyšší cena.

Vývoj nicméně pokračuje dále a soustředí se zejména na optimalizaci současných technologií a implementaci nových funkcí v oblasti avioniky, spotřeby paliva, trvanlivosti a možností použití. Co se týče konstrukcí, tak v tomto ohledu lze aplikovat zejména použití nových materiálů, zejména kompozitních.