Chemikům se podařilo překonat problematické vlastnosti perovskitu použitím materiálu obsahujícího kovy, tzv. ferocenu (organokovová sloučenina; zde se konkrétně jednalo o FcTc2). Přidali ho jako přechodovou vrstvu mezi světlo pohlcující vrstvu solárního článku a vrstvu, která přenáší elektrony. Výsledná zařízení dosáhla účinnosti přeměny energie 25,0 %.