Gravitační astronomie se osvědčila jako fascinující nástroj pro nové objevy ve vesmíru. Potvrdila to i detekce gravitační události, která dostala označení GW190521. Její gravitační vlny zachytily observatoře LIGO a Virgo 21. května 2019. Vědci je následně potvrdili 2. září 2020.
Ve vzdálenosti 17 miliard světelných let, tedy jen asi 770 milionů let po Velkém třesku se srazily dvě černé díry. Přesnější by ovšem bylo „dvě černoděrová monstra“, protože podle detekovaných gravitačních vln šlo o masivní černé díry o hmotnosti 85 a 66 Sluncí.
Jejich srážkou a splynutím vznikla ještě větší černá díra o hmotnosti 142 Sluncí, přičemž zbývající hmota 9 Sluncí se vyzářila v podobě gravitačních vln, které se vydaly na „nekonečnou“ pouť vesmírem.
Událost GW190521 odborníky okamžitě maximálně zaujala. Především kvůli tomu, že jde o srážku černých děr doposud rekordních hmotností, nepočítáme-li „galaktické“ supermasivní černé díry. Jejich hmota ve skutečnosti představuje problém, protože podle stávajících teorií hvězdy o hmotnosti 60 až 120 Sluncí nemohou svým zhroucením vytvořit černou díru. Jejich exploze supernovy by měla být tak zničující, že z hvězdy nezůstane vůbec nic, ani černá díra.
Jenomže, jak je vidět, pokud se nemýlíme v našem chápání gravitačních vln, tak černé díry „zakázaných“ hmotností existují. A nejen to, existovaly již ve velice mladém vesmíru, takže na jejich vznik nebylo zase tolik času. Otázkou samozřejmě je, jak vznikly. Nejspíše prý splynutím ještě menších černých děr, které mohly být vytvořeny explozemi supernov, tak jak si je obvykle představujeme.
První spolehlivé pozorování svého druhu
Podle astrofyzičky Vicky Kalogerové z americké Northwestern University jde o první spolehlivé pozorování černé díry střední velikosti (anglicky „intermediate mass black hole“), ba co víc, přímo v okamžiku jejího zrození.
Jde o celou třídu černých děr, jejichž hmotnost se pohybuje zhruba od stovek do stotisíců Sluncí. Jsou již dlouho předpovězené, ale jejich pozorování jsou velmi vzácná a zatím ještě nikdy nešlo o jednoznačné přímé potvrzení jejich existence.
Jak uvádí Kalogerová, teď už víme se slušnou jistotou, že opravdu existují. Také známe alespoň jeden mechanismus vzniku černých děr střední velikosti – splynutím dvou o něco menších černých děr.
