Říct, že věda dává víc užitečných odpovědí než náboženství, je naprostý omyl - je to podobné jako říct, že fyzika dává víc užitečných odpovědí než historie. To totiž záleží na tom, na co se zrovna ptáte - na některé otázky Vám dá odpověď fyzika, na jiné historie, na další náboženství. Věda a náboženství jsou totiž mimoběžné světy; náboženství se snaží dávat odpovědi na otázky, co to znamená být člověk; tedy na otázky etické a hodnotové, tj. otázky, jejichž zodpovězení je klíčové pro nasměrování vlastního života a pro pocit životní ne/naplněnosti a ne/spokojenosti.Tím neříkám, že by některý z náboženských směrů dával tu jedinou pravou odpověď - říkám, že jako lidské bytosti si tyto otázky klademe a odpovědi jsou pro nás extrémně důležité. Proto jsou náboženství tak rozšířená a důležitá - odpovídají na naši přirozenou lidskou potřebu po existenciálním smyslu. V tomto ohledu je pak vcelku jedno, zda nějaký Bůh existuje nebo ne - podstatná je realita věřící komunity; tedy to, že tato komunita reálně existuje a že je reálně funkční. Že dává člověku nalézt to, co hledal (kdyby nedala, hledal by dál jinde).Popírání smyslu náboženství je pak popíráním lidství. My lidé jsme prostě divní, máme divné otázky a divné potřeby; a to je právě to, čím se lišíme od ostatního živého i neživého; to je to, čím jsme lidé; to je to, jak nás Bůh stvořil (neberte mě moc doslova :)
Je zbytečné řešit, zda Bůh je nebo není - to stejně nezjistíme; nemůžeme zjistit víc než to, co už víme: že člověk je otiskem Boha; a náboženství je pak otiskem tohoto otisku do lidské společnosti. Zda je Božím jménem Evoluce nebo Ježíš je už pak jedno - taková jest naše přirozenost, a tu nezměníme, dokud zůstaneme lidmi. Amen!