V lednu 2016 astronomové Mike Brown a Konstantin Batygin zveřejnili první důkaz toho, že ve Sluneční soustavě se může nacházet další planeta. Ta dostala pracovní název „Planeta 9“. Od té doby byla publikována řada studií, které myšlenku její existence buď zpochybňují, nebo naopak podporují. Zatím poslední výzkum, jehož autory jsou dva odborníci z Complutense University of Madrid (UCM), by tento spor mohla vyřešit.
Carlos a Raul de la Fuente Marcos se zaměřili na tzv. extrémní transneptunická tělesa, která obíhají Slunce v průměrných vzdálenostech větších než 150 astronomických jednotek a proto nikdy nezkříží oběžnou dráhu Neptunu.
Vzdálenosti mezi uzly (tedy dvěma body, ve kterých oběžná dráha nebeského tělesa protíná rovinu Sluneční soustavy a tudíž je v nich největší pravděpodobnost interakce s jinými objekty) těchto těles a Sluncem teoreticky mohou ukázat cestu k Planetě 9. Pokud by dráhy těles nic nenarušovalo, byly by uzly rozloženy rovnoměrně v prostoru. V případě, že dráhy těles narušuje větší objekt, mohou mít jeden z uzlů blízko dráhy tohoto objektu.
Oba vědci analyzovali uzly 28 extrémních transneptunických těles a 24 extrémních Kentaurů, kteří rovněž obíhají Slunce v průměrných vzdálenostech větších než 150 astronomických jednotek. A zjistili, že tyto populace se v určitých vzdálenostech od Slunce shlukují. Kromě toho zaznamenali korelaci mezi pozicemi uzlů a sklonem těles.
Druhý zmíněný nález byl obzvlášť neočekávaný a vedl je k závěru, že oběžné dráhy těchto populací byly skutečně ovlivněny přítomností jiného objektu – podobně jako dráhy komet ve Sluneční soustavě ovlivňuje způsob, jakým interagují s Jupiterem.
„Za předpokladu, že transneptunická tělesa jsou dynamicky podobná kometám, které interagují s Jupiterem, interpretujeme tyto výsledky jako známky přítomnosti planety, která s nimi aktivně interaguje v rozmezí od 300 do 400 astronomických jednotek. Věříme, že to, co zde vidíme, nelze přisoudit přítomnosti pozorovací předpojatosti,“ uvedli.
Zdroj: Universe Today,