Dosud největší virtuální vesmír obsahuje 25 miliard galaxií

Odborníci z University of Zurich pomocí výkonného superpočítače dali dohromady dosud největší simulaci vesmíru. Ta obsahuje 25 miliard galaxií a vznikla pro účely přípravy další velké mise European Space Agency (ESA) – Euclidu.

Napsat podobnou simulaci není ani trochu jednoduché. Vyvinout a optimalizovat kód – který byl nedávno zveřejněn v Computational Astrophysics and Cosmology – podle dostupných informací trvalo cca 3 roky. Výchozím bodem je vesmír s 2 biliony „makročástic“ (obřích blobů) temné hmoty. Přestože jde o velmi hrubou aproximaci, výsledek vůbec není špatný.

Připomeňme, že sonda Euclid by měla odstartovat v roce 2020. Jedním z hlavních cílů její mise je výzkum vlivu temné hmoty na dráhy fotonů.

„Je to srovnatelné se zkreslením světla poněkud nerovnoměrným sklem,“ konstatoval spoluautor simulace Joachim Stadel a dodal, že Euclid by měl sestavit topografickou mapu našeho vesmíru, která bude zahrnovat více než 10 miliard let vývoje

Největší výzvu představovalo právě vytvoření virtuálního vesmíru s miliardami galaxií velkými zhruba jako desetina Mléčné dráhy. Jednalo se o specifický požadavek, který měl pomoct kalibrovat softwarové i hardwarové nástroje sondy. To znamená, že makročástice musely být tak malé, aby se spojovaly do galaxií a současně tak početné, aby produkovaly dostatek galaxií ke studiu.



Vědci si s tímto nelehkým úkolem však nakonec poradili. Díky tomu bude tým Euclidu schopen eliminovat potenciální zdroje chyb.

Zdroj: University of Zurich

Témata článku: Vesmír, Výzkum, Astronomie, Superpočítače, Fyzika, ESA, Simulace, Temná energie, European Space Agency, Největší pravděpodobnost, Curych, NGC, Euclid, Výkonný superpočítač, Kosmické okolí, Topografická mapa, Hlavní cíl, Malá sonda, Specifický požadavek, Softwarový nástroj, Největší výzva, Galaxie, Potenciální zdroj, Výchozí bod, Zkreslení

Určitě si přečtěte

Jak vlastně vznikají planety z kosmického prachu?

Jak vlastně vznikají planety z kosmického prachu?

** Astronomové zveřejnili výsledky fascinujícího pozorování, které zpřesní naše teorie a modely vzniku planetárních soustav ** Pomocí chilské soustavy radioteleskopů ALMA se jim podařilo získat velmi detailní snímek hvězdy V1247 Orionis ** Díky výjimečnému rozlišení měli příležitost jako první spatřit chráněné zásobárny prachu v mladé planetární soustavě

Včera | Mihulka Stanislav