Foto: NASA

Foto: NASA

Foto: NASA

Foto: NASA

Zdroj:  ESO/M. Kornmesser/spaceengine.org ,  CC BY 4.0

Zdroj: ESO/M. Kornmesser/spaceengine.org, CC BY 4.0

Foto: NASA

Foto: NASA

Foto: NASA

Foto: NASA

Foto:  NASA, ESA, and The Hubble Heritage Team (STScI/AURA); J. Blakeslee (Washington State University) , Public domain

Foto: NASA, ESA, and The Hubble Heritage Team (STScI/AURA); J. Blakeslee (Washington State University), Public domain

Foto:  NASA and The Hubble Heritage Team (STScI/AURA) , Public domain

Foto: NASA and The Hubble Heritage Team (STScI/AURA), Public domain

Foto:  TRAPPIST/E. Jehin/ESO ,  CC BY 4.0

Foto: TRAPPIST/E. Jehin/ESO, CC BY 4.0

Foto:  TRAPPIST/E. Jehin/ESO ,  CC BY 4.0

Foto: TRAPPIST/E. Jehin/ESO, CC BY 4.0

Foto: NASA

Foto: NASA

Foto: NASA

Foto: NASA

Foto: NASA
Zdroj:  ESO/M. Kornmesser/spaceengine.org ,  CC BY 4.0
Foto: NASA
Foto: NASA
11
Fotogalerie

Dosud největší virtuální vesmír obsahuje 25 miliard galaxií

Odborníci z University of Zurich pomocí výkonného superpočítače dali dohromady dosud největší simulaci vesmíru. Ta obsahuje 25 miliard galaxií a vznikla pro účely přípravy další velké mise European Space Agency (ESA) – Euclidu.

Napsat podobnou simulaci není ani trochu jednoduché. Vyvinout a optimalizovat kód – který byl nedávno zveřejněn v Computational Astrophysics and Cosmology – podle dostupných informací trvalo cca 3 roky. Výchozím bodem je vesmír s 2 biliony „makročástic“ (obřích blobů) temné hmoty. Přestože jde o velmi hrubou aproximaci, výsledek vůbec není špatný.

Připomeňme, že sonda Euclid by měla odstartovat v roce 2020. Jedním z hlavních cílů její mise je výzkum vlivu temné hmoty na dráhy fotonů.

„Je to srovnatelné se zkreslením světla poněkud nerovnoměrným sklem,“ konstatoval spoluautor simulace Joachim Stadel a dodal, že Euclid by měl sestavit topografickou mapu našeho vesmíru, která bude zahrnovat více než 10 miliard let vývoje

Největší výzvu představovalo právě vytvoření virtuálního vesmíru s miliardami galaxií velkými zhruba jako desetina Mléčné dráhy. Jednalo se o specifický požadavek, který měl pomoct kalibrovat softwarové i hardwarové nástroje sondy. To znamená, že makročástice musely být tak malé, aby se spojovaly do galaxií a současně tak početné, aby produkovaly dostatek galaxií ke studiu.



Vědci si s tímto nelehkým úkolem však nakonec poradili. Díky tomu bude tým Euclidu schopen eliminovat potenciální zdroje chyb.

Zdroj: University of Zurich

Určitě si přečtěte

Články odjinud