"Testy ukázaly, že prototyp dokáže úložnou kapacitu superkondenzátorů ztřicetinásobit.", prosím, nevidím nikoho kdo by bránil zavést něco podobného do sériové výroby. Univerzitní odborníci vyvíjení nové baterie, vodíkové články, disky s PB kapacitami, problém je v tom, že po pár měsících je ticho po pěšině.
> Analýza, "Skutečná budoucnost spočívá v integraci prototypu s tenkovrstvým solárním článkem" jaká je bezpečnost takového řešení? Proběhla studie proveditelnosti - bude možné něco takového za rozumnou cenu vyrábět sériově? Jak dlouho takový kondenzátor energii udrží a co může mít vliv na nežádoucí vybití? Napadá mě mnoho dalších otázek.
> Přiznávám, jedná se o skepsi z mé strany, nevěřím že technologie založené na stejném principu (což tento je), nás dovedou do budoucnosti. Jedná se o tápání mezi kondenzátorem, chemickou baterií (na hranicích kapacity), případně novou sírovou, která sice pomůže s dojezdem třeba eAutům (místo 500 km se zvýší na 2.500k při jednom dobytí), umí si však někdo představit rizika, co se stane, když zkratuje taková v podstatě nálož, nehoda se bude rovnat detonaci?. A i nadále bude výroba vyžadovat chemikálie, baterie budou stále vykazovat poměrně nízkou životnost, vysokou hmotnost, a určitě je nebude možné dobít tak rychle, jako tankovat benzín.
