Já měl prababičku a pratetu na vesnici, takže brzký kontakt s kozou, ovcí, vepříkem, telátkem, králíky, kachnami a slepicemi byl normální. Kočka* si chodila pro žrádlo, po smrti pratety přestala žrát a pošla. Jinak kdo neví, tak než si třeba pochutnáte na kachně či králíkovi musí se zabít, když to uděláte sami, přestanete se k masu na tácku v obchodně chovat s nadutou samozřejmostí. Alergie jsem tedy nikdy nepoznal, dokonce si představte, že jsem ještě zažil kadibudku, klasickou, dřevěnou, hezky vše propadlo a těch much panečku, stále žiji.
> Možná zajímavější a divnější věc, nepamatuji si, že bych od ZŠ poznal nějak moc dětí s alergiemi, hyperaktivitou, jestli 4 děti měli brýle, jeden kluk si vzpomínám nemohl nějaké ovoce a další měl vitiligo (poruchu tvorby pigmentu), to bylo vše. Snad z 27 - 30 dětí, zbytek školy podobně. Za celou dobu docházky žádné onkologické onemocnění, vážné poruchy, nutnost asistentů. Pravdou je však jedna věc, děsivá, jestli jedna holka měla starší maminku, my ostatní - všichni, jsme měli mladé rodiče, mezi 22 - 26 lety nikdo starší! Třeba i na jejich věku záleží jak to se zdravím dětí bude, nad tím bych se zamyslel, pak až nad domácími zvířátky.
* Lidé byli rovněž méně přecitlivělí, jestlipak ještě dnes někdo tuší, jak se kontroluje stav koček? Tak když se kočka okotí, necháte si pokud chcete pár koťat a zbytek - utopíte. To je co, žádná lítost, sluníčkovost, prostě nutnost.