Osobně si myslím, že u takzvaně věřících je potřeba rozlišovat takové, co žijou podle pravidel toho jejich náboženství a tudíž věří, že se při procesu přechodu do nějakého toho posmrtného života nemají čeho bát.Člověk, který je tak nějak nejistý, se bojí třeba nějakého trestu - i kdyby jen zato, že třeba tomu či onomu věřil málo.Naproti tomu přesvědčený ateista to bere tak, že umře a prostě to všechno skončí - tak co by jako měl řešit? Pokud budu věřit tomu, že moje biologické tělo i to, co mu dává osobnost, prostě umře, tak čeho bych se měl jako bát? Prostě konec, žádný ráj, žádné peklo, prostě nic - já už nebudu, nemám co řešit.Jak bylo řečeno, jediné čeho se můžu bát, je umírání samotné. Málokdo chce umřít při nějaké ošklivé nehodě, nebo násilnou smrtí. Stejně tak asi nikdo nechce pomalu umírat v nemocnici. Ale rychlá mrtvička, smrt ve spánku, nebo cokoliv rychlého je myslím způsob, jakým by chtěla jednou "odejít" většina lidí.Další důvod strachu je pak to, že něco nestihnu (výzkum, dodělat nějaké umělecké či jiné dílo) nebo co ostatní (děti, příbuzní).
Turingův test opravdu nepatří mezi moje oblíbená témata diskuze