Některé úseky ukrajinské fronty začínají pomalu připomínat zemi nikoho z černobílých fotografií I. světové války. A tak se nabízí otázka, kdy se podobné oblasti vrátí do předválečných let a kolik to bude stát.
Dobrým pomocníkem může být právě pohled na pomezí Francie a Belgie, kde se před více než sto lety odehrávaly ty nejtěžší boje.
Na jak dlouho se protáhla obnova oblastí okolo Verdunu nebo třeba belgických Yper? Nikdy vlastně neskončila – probíhá dodnes a podle nejčernějších scénářů zmizí poslední chemické stopy někdejšího konfliktu za dalších 300-700 let.
Zone rouge
Široký pás zakázané země (zone rouge) se kdysi rozprostíral na ploše 1 200 kilometrů čtverečních a trvalo dalších deset let, než se do oblasti zamořené těžkými kovy začali opět vracet farmáři. Dnešní rudá zóna je už samozřejmě mnohem menší, stále ale zabírá dobrých 170 kilometrů čtverečních se speciálním režimem.
Zničená území západní fronty Francie po válce rozdělila na tři stupně. Zbytky rudé zóny jsou toxické i po více než 100 letech. Situace v roce 1921
Poblíž zmíněných Yper nebo ve francouzské rezervaci Woëvre tak i dnes najdete lokality, ve kterých jen sloučeniny prudce jedovatého arsanu tvoří až 17 % hmoty odebraných půdních vzorků. Dostaly se sem společně s bojovými plyny, anebo se uvolnily až chemickou přeměnou při hoření a rozpadu vojenské techniky.
Pokud by válka trvala přesně rok, škody by dosáhly 9 bilionů korun
Ale zpět na Ukrajinu. Podle čerstvého posudku RDNA2 (PDF) Světové banky, OSN, EU a tamní vlády přijde obnova země jen v prvních deseti letech po válce na astronomických 383 miliard eur – po hrubém přepočtu 9 bilionů korun. Tuto částku přitom ekonomové spočítali k 24. únoru letošního roku, zatímco konflikt nadále pokračuje a s ním budou pochopitelně růst i další náklady.
Náklady na obnovu Ukrajiny v letech 2023-2033, pokud by válka už skončila
K těm zdaleka nejviditelnějším škodám samozřejmě patří poničená infrastruktura a obydlí, Ukrajina se ale bude muset kvůli relativně statické frontě, masivnímu použití dělostřelectva a raket s kazetovou municí vypořádat i se skrytou hrozbou číhající v půdě.
Jako obří nory od krtků
Dobře to ilustrují družicové snímky, se kterým se společnost Maxar Technologies pochlubila už loni na jaře a po pouhých třech měsících bojů. Záběr níže ukazuje zemědělskou půdu v plném rozkvětu posetou stovkami kráterů na pomezí Charkovské a Doněcké oblasti.
Zemědělská oblast poblíž Lymanu, jak ji zachytila družice Maxar 6. června 2022 (GPS)
Kdyby každý ze šrapnelů po dopadu explodoval, sice opět zamoří kdysi kvalitní černozem toxickými rezidui, ale sám o sobě už nikoho nezabije. Takhle to ale funguje jen v herní sérii Battlefield, ukrajinští farmáři tedy budou celé roky čelit nebezpečí dodatečných explozí.
Masivní vysázení konopí a slunečnic
Program OSN pro životní prostředí UNEP loni varoval veřejnost, že se bude Ukrajina potýkat s ekologickou katastrofou několik generací, konflikt totiž zasáhl ty nejúrodnější oblasti země. Potíže způsobí také samotná zničená vojenská technika, vypuštěná maziva, pohonné hmoty a tak dále.
Intenzita bojů na Ukrajině v čase podle zprávy RDNA2
Jedním z možných receptů by mohlo být třeba masivní vysazení travin rodu Miscanthus (ozdobnice), které zadrží toxické látky v místě a napomohou k jejich mikrobiálnímu rozkladu. Ozdobnice to zvládne jak v případě těžkých kovů, tak ropných derivátů.
Slunečnice vysázené po havárii ve Fukušimě
Velmi dobrou práci odvede podle biochemičky Gangy Hettiarachchi z Kansaské státní univerzity také průmyslové konopí a stará dobrá slunečnice.
Slunečnice dokáže rozložit kdejaký neřád a Ukrajina s ní má bohaté zkušenosti i kvůli jaderné katastrofě v Černobylu, kde se po umělé výsadbě starala o extrakci radioaktivních izotopů z půdy.
Tomuto rostlinnému čištění říkáme fytoremediace a slunečnice dokážou uklidit také kadmium, olovo, uran nebo třeba chrom.
Tisíce Patronů, nebo létající detektory?
Dobrá, takže to bychom měli biologickou regeneraci půdy, ale co ta nevybuchlá munice, která může strašit farmáře dalších sto let? Konflikt během posledních dvanácti měsíců probíhal na tak obrovském území, že by nestačilo ani tisíc Patronů, aby vše vyčmuchali.
Jack Russell teriér působící ve službách ukrajinské Státní služby pro mimořádné události
Řešením by ale mohla být na první pohled poněkud bizarní technologie (PDF), se kterou se nedávno pochlubili výzkumníci ze slovutného Švýcarského federálního technologického institutu v Curychu (ETH Zurich).
Nebudeme to protahovat, inženýři koupili v podstatě běžný ruční detektor kovů a přimontovali ho na velkou trikoptéru!
Trikoptéra místo hledače kovů
Zní to bizarně, vypadá to bizarně, ale jak dokládá vložené video níže, opravdu to existuje a přinejmenším experimentálně i funguje. A hlavně by to mohlo být relativně levné!
Dron s detektorem kovů:
O celou legraci se stará švýcarská trikoptérová platforma Voliro T, za kterou opět stojí někdejší studenti z ETH a kterou už podle jejího názvu pohání jen tři ramena s vrtulemi. Dvě hlavní ramena mají horní a dolní rotor, zadní rameno s menší vrtulí pak slouží pro stabilizaci podobně jako na běžném vrtulníku.
Pět stupňů volnosti
Boční ramena se mohou volně natáčet, a tak drak dronu udrží libovolnou pozici. Klasická rekreační kvadrokoptéra s pevnými rameny se naopak pohybuje vpřed tak, že se zvýší otáčky zadních rotorů, sníží otáčky předních, dron se mírně nakloní a začne klouzat v daném směru.
Toto DJI nedokáže:
Když tedy na takový dron přimontujete klasický ruční detektor kovů, letoun dokáže držet jeho talíř při zemi a ve vhodném úhlu, ať se děje co se děje, a může autonomně a dle stanoveného vzoru hledat v porostu miny a granáty všeho druhu.
Jakmile nějaký takový objeví, díky kombinaci přesné GPS a lidaru uloží aktuální pozici s centimetrovou přesností do databáze a výbušninu poté může vyzvednout pyrotechnik, anebo ji zlikviduje řízená exploze.
Čištění se protáhne hluboko do budoucnosti
Švýcarský vynález, který chce pomocí speciálních dronů hledat miny a další nebezpečný kovový materiál, je sice zatím daleko komercializace, odminování a čištění zdánlivě nekonečných zemědělských oblastí východní Ukrajiny se ale i tak protáhne na desítky let. Válečný konflikt ke všemu musí nejprve skončit.
Do obnovy se tak nesporně zapojí technologie, které dnes existují jen v laboratořích a na papíře. Stejně jako francouzskou a belgickou zone rouge dodnes analyzují a čistí stroje, o kterých v roce 1915 neměl nikdo ani potuchy.
