NASA, konkrétně vědci z kalifornské Jet Propulsion Laboratory testovali novou metodu, která má být schopná odhalit velmi malé objekty ve vesmíru. Dle očekávání s ní našli aktivní sondu Lunar Reconnaissance Orbiter (LRO), která téměř osm let mapuje povrch Měsíce. Ale k tomu také starou indickou družici Chandrayaan-1, se kterou svět ztratil kontakt už v srpnu 2009.
Ještě nespadla
Najít malé objekty – v tomto případě kostku o hraně 1,5 m – tak daleko ve vesmíru je náročný úkol. Optické přístroje vypadají ze hry, je na to potřeba jít jinak: radarem.
NASA vyslala k Měsíci prostřednictvím 70metrové antény v Goldstone Deep Space Communications Complexu silný proud mikrovlnného záření. Signály odražené od Měsíce posléze zachycoval svou 100metrovou anténou radar Green Bank Telescope v západní Virginii.
U tak dlouho neaktivní družice je po tolika letech obtížné spočítat její aktuální polohu. Není dokonce ani jisté, jestli ji nepřemohla gravitace a neroztříštila se o povrch Měsíce.
V případě Chandrayaan-1 vědci zjistili, že je stále na oběžné dráze a přelétá nad měsíčními póly. Jeden přelet jí měl trvat zhruba dvě hodiny a skutečně: během čtyřhodinového zkoumání něco dvakrát na stejném místě přerušilo radarový paprsek. Tým ze zjištěných dat odhadl rychlost a vzdálenost objektu a tyto parametry odpovídaly právě indické družici.
Chandrayaan-1 je sice o půl oběhu dál, než by podle výpočtů měla být, ale jinak stále udržuje tvar a orientaci své původní dráhy.
Použitá radarová metoda dokáže zjistit „něco tam je“. Objekt ale přímo nevidí a nezobrazí. Jen z parametrů pohybu je možné odhadnout, o co asi jde. Detekce tak malých objektů je ale důležitý krok pro další vesmírné cesty.
Zdroj: NASA
(Upravili jsme titulek, připomínky k terminologii byly oprávněné.)