Jak vysokoenergetické částice z vesmíru (takzvané kosmické záření) dopadají na molekuly uhlíku a dusíku v atmosféře, dochází k jejich rozpadu. A právě tyto částice (i ty vzniklé při jejich rozpadu) mají negativní vliv na naše zdraví. Kosmické záření totiž štěpí DNA a vytváří volné radikály, které dokážou měnit buněčné funkce.
Odborníci z NASA před časem spustili projekt RaD-X, v rámci kterého pomocí balónu naplněného heliem měřili množství radiace v nadmořských výškách od 8 do 36,5 kilometru. Použili přitom takzvaný dávkový ekvivalent, vyjadřující jak moc může záření poškodit biologické tkáně.
RaD-X ve stratosféře měří kosmické záření přicházející ze Slunce a mezihvězdného prostoru
„Vůbec poprvé jsme provedli měření v sedmi nadmořských výškách, kde je dozimetrie velmi odlišná. Díky tomu jsme mohli otestovat, jak dobře naše modely zachycují fyziku kosmického záření,“ konstatoval vedoucí dotyčného projektu Chris Mertens.
Závěr je jednoznačný – čím dále od povrchu Země se nacházíte, tím hůře pro vás.
Dávky radiace se zvyšují s nadmořskou výškou a zeměpisnou šířkou a mohou se měnit z hodiny na hodinu. Výše vidíte hodnoty ze 14. listopadu 2012 ( 20:00-21:00 GMT). Teplejší barvy znamenají vyšší množství radiace
Největší riziko samozřejmě hrozí astronautům. Pokud tedy jednoho dne chceme například přistát na Marsu (kde z daného hlediska panují podobné podmínky jako v horních vrstvách zemské atmosféry), musíme přijít na to, jak tento problém vyřešit.
Pro úplnost dodejme, že během mise RaD-X rovněž proběhly testy dvou nových nástrojů pro detekci kosmického záření, které by v dohledné době mohly být nainstalovány i na paluby komerčních letadel. Na rozdíl od těch současných jsou totiž velmi kompaktní a lze je snadno a levně vyrobit.
Zdroj: NASA
