Vědci dokončili první skenování membrán živých buněk, které bylo prováděné na úrovni nanometrů. Jejich zjištění by mohla výrazně přispět k našemu pochopení toho, jak přesně tato membrána funguje.
Dotyčný výzkum provedli experti z Oak Ridge National Laboratory v Tennessee. Zkombinováním chemických a genetických značkovacích technik do membrán živých buněk Bacillus subtilis přidali izotopy vodíku.
Až dosud se používala metoda zvaná neutronový rozptyl, která umožňovala pořídit velmi detailní obrázky vnějších buněčných vrstev bez toho, aby došlo k jejich zničení.
Základem buněčných membrán jsou tenké vrstvy molekul tuku (lipidů). Podle hypotézy lipidového raftu některé části membrány fungují jako odlišné domény, takže celá membrána působí tak trochu jako rozviklaná skládačka. Největší slabinou této hypotézy je fakt, že lipidové rafty nebyly přesvědčivě pozorovány na živé buňce.
Ta má však sama o sobě určité mouchy. Neutrony s nízkým energetickým rozptylem sice nejsou pro bakterie nutně smrtelné, avšak mohou narušit biologické procesy. Dále, s jejich pomocí sice lze dobře rozlišit různé části, ale ne už např. různé molekuly tuku (lipidů).
Výzkumníci proto vytvořili kmen B. subtilis, v jehož buněčných membránách byl trochu jiný poměr vodíku a deuteria (připomeňme, že vodík a deuterium rozptylují neutrony poněkud odlišnými způsoby). Díky tomu mohli vidět, že molekuly tuku rozhodně nejsou uspořádány jednotným způsobem, což je v souladu s hypotézou lipidového raftu.
Závěrem dodejme, že technika využívající deuterium a neutronový rozptyl by mohla zásadně změnit způsob, jakým jsou studovaný nanostruktury v živých buňkách.
Zdroj: Oak Ridge National Laboratory
