Spirála zániku: Astronomové pozorují umírání extrémní hvězdy LL Pegasi

Ve vzdálenosti asi 3 400 světelných let se v souhvězdí Pegasa nachází dvojhvězda LL Pegasi (AFGL 3068). Tvoří ji takzvaná uhlíková hvězda (anglicky carbon star), tedy extrémní, velmi zářivý a jasně červený obr na sklonku své životní dráhy, jehož svrchní vrstvy obsahují více uhlíku než kyslíku, a spolu s ním jeho hvězdný společník. Dvojhvězdu obklopuje velmi neobvyklá mlhovina IRAS 23166+1655, která má tvar nápadné a pravidelné spirály, jaké se ve vesmíru obvykle nevídají.

Mezinárodní tým astronomů, který vedla Hyosun Kim z tchajwanské Academia Sinica, tento podivuhodný hvězdný systém pozoroval pomocí výkonné soustavy radioteleskopů Atakamské velké milimetrové anténní soustavy v severním Chile, známé jako ALMA. Vědci se díky přístrojům soustavy ALMA stali svědky závěrečného aktu dramatu, které v soustavě LL Pegasi probíhá přímo před našima očima. Uhlíková hvězda umírá a vyvrhuje svou hmotu v podobě mohutného hvězdného vichru.

Kimová a její spolupracovníci porovnali svá pozorování s počítačovými simulacemi, a dospěli k názoru, že za estetický tvar spirály mlhoviny kolem LL Pegasi zodpovídá výrazně eliptická dráha, po které se umírající uhlíková hvězda v soustavě pohybuje. Kvůli takovému pohybu hvězdy se chladná molekulární mračna, vyvrhovaná hvězdou během jejího umírání, chovají podobně, jako třeba spršky vody vystřikované rotujícími tryskami zavlažovače zahrady. Výsledkem pak je elegantní spirála zániku, která obklopuje dvojhvězdu LL Pegasi.

Nedávno spuštěné a velmi výkonné radioteleskopy soustavy ALMA pozorují emise rádiového záření o extrémně krátkých vlnových délkách. Díky tomuto unikátnímu zařízení mohli badatelé vytvořit trojrozměrné snímky emisí rádiového záření molekul, které jsou vyvrhované z uhlíkové hvězdy, a které poté vytvářejí nápadnou spirálu.

Nové snímky pořízené soustavou ALMA ukazují celou řadu kompletních otoček spirály mlhoviny u LL Pegasi, a prozrazují, jak se tato zajímavá dvojhvězda vyvíjela během posledních více než 5 tisíc let. Vědci si pochvalují, že díky takovému unikátnímu hvězdnému systému se můžeme dozvědět mnoho zajímavého o vývoji podobných dvojhvězd v čase i o chování umírajících hvězd.

Zdroj: UC Los Angeles Foto: ALMA (ESO/NAOJ/NRAO)/H. Kim et al., CC BY 4.0

Témata článku: Vesmír, Výzkum, Astronomie

2 komentářů

Nejnovější komentáře

  • dolph1888 22. 3. 2017 18:33:19
    Jsou děje, které by z bezpečné vzdálenosti, z chráněného místa, bylo...