Začalo to zemětřesením o síle 8,9 stupňů Richterovy stupnice asi 130 km od japonského východního pobřeží. Pokračovalo to obří vlnou cunami. Zaznamenali ji i v 17 000 km vzdáleném Chile, ale nejtvrdší dopad pochopitelně měla v blízkém Japonsku. S maximální výškou téměř 39 metrů jde o největší cunami od roku 1883, kdy vybuchla sopka Krakatoa.
Přímo na zasaženém pobřeží stojí i jaderná elektrárna Fukušima I. Její konstrukce byla připravená na zemětřesení, ale s tak velkými cunami nepočítala. Výsledkem byla druhá největší jaderná havárie v historii, hned po Černobylu. Stalo se tak 11. března 2011, dnes je to 10 let a s Japonskem si událost připomíná celý svět.
Až v prosinci se podařilo zastavit únik radiace. Podobně jako v případě Černobylu, také Fukušima znamenala pokles veřejné podpory jádra a zpřísnění pravidel pro provoz jaderných elektráren. Po havárii autority rozhodly o odstavení všech 54 jaderných elektráren (pokrývaly třetinu energetických potřeb Japonska). Dodnes se do provozu vrátilo jen devět bloků, další dva jsou ve výstavbě.
Přímo v elektrárně při havárii zemřeli dva lidé. Ze zakázané zóny (20 km od elektrárny) muselo odejít na 160 tisíc lidí a přestože dnes má být celá prefektura bezpečná pro trvalý život, podle půl roku starého údaje se 55 tisíc obyvatel dosud nevrátilo.
V důsledku zemětřesení a cunami zemřelo téměř 16 tisíc lidí, uvádí se na 130 tisíc zcela zničených domů, milión poškozených, poničené byly tisíce kilometrů silnic a železničních tratí, 120 mostů. Škody se odhadují na 235 miliard dolarů, což z japonského zemětřesení a následných cunami činí nejnákladnější přírodní katastrofu v historii.
