Virus Marburg
Tento RNA virus patří do skupiny filovirů (čeleď Filoviridae). Poprvé byl zaznamenán v roce 1967 v německém městečku Marburg. Z pětadvaceti lidí, kteří se jim tehdy nakazili, sedm zemřelo. Jeho zdrojem je podle studie amerických a gabonských vědců kaloň egyptský (druhový příbuzný netopýrů).
Stejně jako známější Ebola, i Marburg způsobuje krvácivé horečky. Je ovšem považován za ještě nebezpečnější – úmrtnost podle některých zdrojů dosahuje až 90 %. V současnosti proti němu neexistuje žádné očkování ani účinný lék.
Cytoarchitekturální histopatologické změny detekované ve vzorku jater od pacienta s virem Marburg (foto: CDC)
Vysoká úmrtnost zamezuje masovému šíření viru. Epidemický výskyt byl zaznamenán výhradně na území afrického kontinentu, nejsilnější v letech 2004 a 2005. Z 399 evidovaných nakažených lidí jich zemřelo 355.
Virus Ebola
Existuje celkem pět kmenů viru Ebola, z nichž každý je pojmenován po nějaké zemi či oblasti v Africe: Zair, Súdán, Pobřeží slonoviny (v angličtině Tai Forest), Bundibugyo a Reston. K přenosu viru může dojít při kontaktu krví či jinými tělními tekutinami. Původci viru jsou zvířata, dle typu buď opice, kaloni, netopýři nebo i antilopy.
Nejvražednější je první jmenovaný kmen Zair s úmrtností kolem 90 %, který byl zaznamenán v několika epidemických vlnách v afrických zemích. Na druhé straně Ebola typu Reston napadá pouze opice a prasata. A co se týče Eboly z kmene Pobřeží slonoviny, zatím byl zaznamenán jen jeden případ přenosu choroby na člověka.
Obávaná Ebola pod mikroskopem (foto: CDC Global, CC BY 2.0)
Virus Ebola patří do čeledi Filoviridae. Byl objeven v roce 1976 ve vesnici Yambuku nedaleko řeky Ebola (odtud jeho název). Dosavadní snahy o vývoj léků a vakcín bohužel nevedly k příliš uspokojivým výsledkům.
Vysoká úmrtnost paradoxně zpomaluje větší šíření, přesto se ale vir dokázal v roce 2013 rozšířit po africkém kontinentu a nakaženo jím bylo přes 28 tisíc lidí. Zemřelo jich 11 tisíc.
Hantavirus
V tomto případě se jedná o celý rod čeledi Bunyaviridae pro nějž platí, že v podstatě všichni jeho zástupci způsobují lidské onemocnění (výjimkou je druh Prospect Hill vyskytující se v USA). Nejzávažnější je hantavirový plicní syndrom (HPS), který je však naštěstí relativně vzácný. Úmrtnost na něj činí 36 %.
Hantavirus způsobuje vážná onemocnění plic nebo ledvin (foto: CDC)
Léčba je symptomatická, záleží na příznacích konkrétního onemocnění. Obvykle se při ní používají širokospektrální antibiotika. Na hemoragickou horečku s ledvinovými příznaky (HRFS), jejímiž původci jsou viry Dobrava, Hantaan, Puumala a Seoul, zabírá i antivirotikum ribavirin.
A/H5N1 (ptačí chřipka)
Tento virus z čeledi Orthomyxoviridae často vzbuzuje velké obavy, které jsou nicméně přehnané. Nakazit se A/H5N1 totiž není vůbec jednoduché. Může k tomu dojít pouze v důsledku přímého kontaktu s infikovanými ptáky – efektivní přenos mezi lidmi nebyl prokázán.
Tkáň infikovaná virem A/H5N1 (fpto: Pixnio)
Pokud však A/H5N1 člověka nakazí, úmrtnost činí až 70 %. Léky první volby jsou oseltamivir (Tamiflu) a zanamivir (Relenza). Jejich účinnost ovšem závisí také na včasném podání. Antibiotika se používají až k boji proti případné komplikaci v podobě bakteriální infekce.
Virus A/H5N1 je známý spíše jako „ptačí chřipka“. Šíří se mezi ptáky, ale dokáže infikovat i člověka (foto: CDC)
Virus Lassa
Virus Lassa pochází z Nigérie a je řazen mezi arenaviry (čeleď Arenaviridae). Přenášejí ho hlodavci. Nemoc, kterou způsobuje, má ve většině případů jen mírný průběh. Může se však jednat i o závažnou chorobu postihující téměř všechny orgány.
První osobou infikovanou virem Lassa byla zdravotní sestra působící v Nigérii. Vědci předpokládají, že v západní Africe je jím nakaženo zhruba 15 % hlodavců. Celková úmrtnost se odhaduje sice jen na 1 %, ale během epidemií může stoupnout až na 50 %.
Virony viru Lassa a zbytky buněk (foto: CDC)
Virus krymsko-konžské hemoragické horečky (CCHFV)
Jde o RNA virus z čeledi Bunyaviridae, jehož přenašečem jsou klíšťata. Krymsko-konžskou hemoragickou horečkou poprvé onemocněli lidé, které v roce 1944 dotyční členovci pokousali při sklizni obilí na Krymském poloostrově. Bunyavirus byl však izolován až o 23 let později.
Virus krymsko-konžské hemoragické horečky (foto: NIAID, CC BY 2.0)
Krymsko-konžská hemoragická horečka má podobný průběh jako choroby způsobované Ebolou či Marburgem. Během prvních dnů pacienti trpí krvácením do úst a hltanu. Míra úmrtností je zhruba 30 %. K infekci tímto virem jsou velmi náchylní pštrosi, což svého času vedlo k podezření, že právě oni jsou jejím zdrojem.
Viry CCHV (žlutě) pučící z povrchu kultivovaných epiteliálních buněk (foto: NIAID, CC BY 2.0)
Virus Dengue
Virus Dengue z rodu Flaviviridae způsobuje stejnojmennou horečku, která se může rozvinout do jedné ze dvou život ohrožujících forem: hemoragické horečky dengue či šokového syndromu dengue. Je přenášen komáry.
V současnosti rozlišujeme čtyři různé typy viru dengue. Žádná účinná vakcína ani jednotný způsob léčby neexistuje. Přibližně 26 % lidí infikovaných závažnou formou umírá.
Grafický model viru Dengue. Úmrtnost má cca 26 %. Foto: Pixabay
Virus vztekliny
Původcem vztekliny je RNA virus rodu Lyssavirus. K infekci jsou náchylní téměř všichni teplokrevní živočichové. Dochází k ní zejména pokousáním – virus je totiž vylučován v podstatě jen slinami. Ještě v relativně nedávné minulosti znamenalo propuknutí této choroby jistou smrt. Jinak řečeno úmrtnost byla téměř 100%. V poslední době se však podařilo vyvinout nové léčebné postupy.
Přestože vakcíny proti vzteklině se začaly používat již ve 20. letech 20. století, v Indii a některých částech Afriky zůstává tato choroba i nadále vážným problémem.
Viry vztekliny a intracytoplasmatické inkluze zvané Babes-Negriho tělíska (foto: CDC)
HIV
Jedním z jednoznačně nejvražednějších virů moderní doby je nepochybně HIV (Human Immunodeficiency Virus). Je to retrovirus, který se přenáší hlavně krví a dalšími tělními tekutinami. Odhaduje se, že od počátku osmdesátých let minulého století, kdy byla poprvé identifikována jím způsobovaná nemoc AIDS, kvůli němu zemřelo přes 36 milionů lidí.
Díky moderním lékům se v uplynulých letech úmrtnost pacientů s AIDS snížila o 85 %. V chudých zemích si však toto onemocnění stále vybírá mnoho obětí a úmrtnost se v Africe drží na stále kolem 72 %. Odhaduje se, že téměř 1 z každých 20 dospělých lidí v subsaharské Africe je HIV pozitivní.
Vir HIV-1 (zeleně) pučící z kultivovaného lymfocytu (foto: CDC)
Virus se vyvinul mutací opičího viru označovaného jako SIV, původ byl vystopován do Afriky. Odtud se začal šířit především pohlavním stykem a nedostatečně sterilními injekčními stříkačkami.
Rotaviry
Rod Rotavirus patří do čeledi Reoviridae. Podle odhadů existuje minimálně 42 G/P kmenů s nejrůznějšími kombinacemi sérotypů. Rotaviry představují hlavní příčinu závažného průjmového onemocnění u kojenců a malých dětí.
V rozvinutých zemích se na rotavirovou infekci umírá jen zřídka. Ale tam, kde není široce dostupná rehydratační léčba, je situace zcela odlišná. Světová zdravotnická organizace odhaduje, že v roce 2008 rotavirům na celém světě padlo za oběť 453 000 dětí mladších pěti let.
Foto: Pixnio
Virus chřipky
Zdánlivě banální onemocnění způsobované RNA virem z čeledi Orthomyxoviridae má na svědomí miliony obětí. Během typické chřipkové sezóny zemře až 500 000 lidí. Pokud se však objeví nový kmen, může dojít k pandemii. A potom…
Virus chřipky dnes už nikoho moc neděsí, přitom má ale na svědomí miliony obětí (foto: CDC)
Dosud nejničivější pandemie tzv. španělské chřipky, která vypukla v roce 1918, zabila odhadem 50 milionů lidí. „Kdyby se v lidské populaci objevil nový kmen chřipky, který by se snadno přenášel mezi lidmi a způsoboval vážné choroby, měli bychom velký problém,“ konstatovala profesorka mikrobiologie Elke Muhlberger.
Model chřipkového viru (foto: NIAID, CC BY 2.0)
Pravé neštovice
Původcem pravých neštovic je virus z čeledi Poxviridae. V roce 1980 prohlásilo Světové zdravotnické shromáždění (World Health Assembly) tuto nemoc za vymýcenou. V minulosti však zabíjela jednoho z každých tří infikovaných lidí. Ti, kteří přežili, byli poznamenáni hlubokými jizvami a často i oslepli.
Virus z čeledi Poxviridae, který je původcem pravých neštovic (foto: Dr Graham Beards, CC BY-SA 4.0)
Historici odhadují, že na neštovice zemřelo 90 % původních obyvatel Ameriky. Jen ve 20. století si vyžádaly minimálně 300 milionů životů. Představa, že by se jednoho dne mohly vrátit na scénu, je proto skutečně děsivá.
Viry neštovic se hromadí na chorioalantoidní membráně vyvíjejícího se kuřecího embrya (foto: CDC)
Koronavirus SARS-CoV-2 (covid-19)
Na podzim roku 2019 se v Číně objevilo několik případů nákazy koronavirem SARS-CoV-2. Onemocnění dostalo později název covid-19 a stalo se nejvýznamnější epidemií od dob španělské chřipky, která sužovala svět v letech 1918 až 1920. Nemocné trápily zejména horečky, zápaly plic, ztrátu čichu a chuti, ale i další příznaky.
Na přelomu zimy a jara 2020 se nemoc postupně rozšířila do celého světa. Kritická byla zejména první fáze, kdy ještě neexistovaly očkovací látky ani léky. Nemocnice v některých zemích doslova praskaly ve švech, sanitky s pacienty čekaly před urgentními příjmy a z běžných lůžkových oddělení se narychlo vytvářely improvizované jednotky intenzivní péče.
Koronavirus SARS-CoV-2
Virus v průběhu času mutoval a účinnost vakcín proti novým variantám klesala. Další vlna pak sevřela celý svět na konci roku 2020 a 2021, kdy počet nových případů (jen těch nahlášených) dosahoval bezmála čtyř milionů denně. Epidemie se poté ještě několikrát vrátila, avšak každá následující vlna byla menší než ta předcházející.
K 1. dubnu 2023 bylo evidováno bezmála 684 milionů nakažených, z nichž naštěstí většina přežila, byť nemalá část se i po několika měsících potýká s dlouhodobými následky (tzv. long covid). Bohužel téměř sedm milionů lidí to štěstí nemělo - podlehli covidu-19 a nemocem, jejichž průběh toto onemocnění fatálně zhoršilo.
Dodnes není zcela jasné, odkud se SARS-CoV-2 vlastně vzal. Podle některých teorií se na člověka přenesl ze zvířete na tržišti v čínském Wu-Chanu. Jiné zdroje však tvrdí, že unikl a rozšířil se z čínské laboratoře. Je otázkou, zda se v tomto směru svět někdy dozví o tom, co nebo kdo vlastně může za jednu z největších epidemií v novodobé historii.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa bez reklam na devíti webech.
Vyzkoušet za 1 Kč
Nebo samostatné Živě Premium
