Ve čtvrtek 26. prosince 2019 publikovala NASA jubilejní 20. snímek českého fotografa Petra Horálka jako prestižní Astronomický snímek dne (APOD). Fotograf se tak dostal do úzké skupiny lidí z celého světa, kterým se takového milníku podařilo dosáhnout.
Dvacet úspěšných snímků zobrazuje nejrůznější astronomické jevy a noční pohledy zachycené po celém světě. Mezi publikovanými snímky je i 5, které vznikly v Česku (z toho 4 na Ústupkách u Sečské přehrady) a 4 na území Slovenska (právě i jubilejní dvacátý). Co na jednotlivých fotografiích můžete uvidět a čím zaujaly editory výběru, profesory Roberta Nemiroffa a Jerryho Bonnella?
Nebeský portál na Novém Zélandu
APOD 29. července 2014. Celooblohová mozaika nad bujně porostlým, ale chladným prostředím vrchu Te Mata Peak (v překladu „Hora spícího obra“) na Novém Zélandu odhaluje sytý rudý nádech nočního nebe, kříženého majestátní Mléčnou dráhou jižní zemské polokoule. Tento odstín pochází ze silné emise kyslíkových a hydroxylových molekul vysoko v zemské atmosféře, které takto září po reakci s ultrafialovým zářením od Slunce.

Toto tzv. airglow je zachytitelné kdekoliv na naší planetě, ale žel kvůli světelnému znečištění vynikne až na fotografiích z míst daleko od civilizace. Zvolená projekce panoramatického snímku navíc připomíná Sauronovo oko z Pána Prstenů, jehož filmová verze vznikla právě v těchto novozélandských končinách.
Pokračování 2 / 20
Venuše, Jupiter a noční svítící mraky
APOD 1. července 2015. Byl večer 28. června 2015. Dívka na pláži Sečské přehrady (autorova sestra Kateřina) vyhlíží nad poklidnou letní hladinou dvojici nejjasnějších planet noční oblohy, Jupiteru s Venuší, jak se pomalu snášejí k obzoru. Dvojice se nejtěsněji setkala jen o tři dny později. Vzácné setkání se znovu odehrálo až na konci listopadu 2019 a další takové večerní uvidíme až 1. a 2. března 2023. Klidnou atmosféru ovšem doplňuje ještě něco: neobvykle jasná zář tzv. Nočních svítících oblak, které se vytváří vysoko v atmosféře okolo 85 kilometrů nad zemí.

Prachová zrnka, obvykle z meteorického materiálu, obaluje led a při stabilních podmínkách v mezosféře, které nastávají na severní polokouli vždy okolo letního slunovratu, dokáží vydržet celou noc. Mraky samy nesvítí, září odraženým světlem od Slunce, které v průběhu letních měsíců neklesá hluboko pod obzor a nasvětluje elektricky modré oblaky odspodu (zatímco běžná oblačnost už dávno ztmavla). Krajinu v průběhu focení ozářil Měsíc, díky čemuž vrhá sedící dívka do pláže svůj stín a je vidět do kraje. Vzácná to romantika.
Pokračování 3 / 20
Bezměsíčně meteory a Mléčná dráha
APOD 13. srpna 2015. Celkem 67 meteorů z roje Perseid vylétá vlivem perspektivy od souhvězdí Persea po celé obloze. Hořící smítka prachu z drolícího se jádra komety 109P/Swift-Tuttle nám krášlí nebe jako „padající hvězdy“ každý rok okolo 13. srpna, ovšem ne vždy se dají sledovat v plném počtu. Mimo světelný smog může spatření slabších meteorů narušit měsíční svit, který právě v roce 2015 zcela nerušil.

Snímek pochází z chorvatského Hvaru nad vesničkou Ivan Dolac a kromě meteorů lze obdivovat spletitou strukturu mezihvězdných mračen podél letní Mléčné dráhy, galaxii v Andromedě a dokonce slaboučký obláček galaxie v Trojúhelníku. Tři galaxie viditelné pouhýma očima v jeden moment. Obrázek byl pořízen již v roce 2013, editoři NASA jej však publikovali až o dva roky později s upozorněním na dobré pozorovací podmínky toho roku.
Pokračování 4 / 20
Zatmění Měsíce v protisvitu
APOD 14. října 2015. Jako podkova se snáší oblouk Mléčné dráhy plné emisních mlhovin nad pouští Namib v jižní Africe. Není to ovšem obyčejná tmavá noc daleko od civilizace – pozorovatel u vyschlého stromu (sám Petr Horálek) sleduje úplně zatmělý Měsíc 28. září 2015. Díky jeho průchodu zemským stínem na několik desítek minut za úplňkové noci nastala přírodní tma a vynikly slabé hvězdy.

A nejen to. Měsíc leží v jakémsi mlhavém oválu světla, tzv. protisvitu, které se jeví vždy na opačné straně oblohy než Slunce a vzniká rozptylem slunečního záření na prachových částicích v rovině Sluneční soustavy. Světlo je nesmírně slabé a právě namibijská poušť daleko od světelného smogu spolu s tmavým zatměním umožnily zachytit tento jedinečný stav – Měsíc v úplňku (jinak velmi oslnivý) právě uprostřed protisvitu. Toto je vůbec první záznam tohoto druhu na světě.
Pokračování 5 / 20
Vyhlížení Venuše pod obloukem Spitzkoppe
APOD 3. listopadu 2015. „Namibijský Matterhorn“, žulový masív Spitzkoppe, je jedním z nejpopulárnějších přírodních parků v jižní Africe. Mimo samotný horský masív se v parku napíná několik fotogenických oblouků, z nichž jeden je volně přístupný v místním kempu. V ranních hodinách 23. září 2015 se naskytla krásná příležitost za ještě tmavých bezměsíčných hodin uzřít vycházející planetu Venuši právě skrze prostor pod obloukem ze správně navoleného směru. Človíček (sám fotograf) na snímku slouží nejen jako srovnání velikostí, ale také jako zobrazení pomyslného poutníka mezi dvěma světy v bráně Spitzkoppe do vesmíru, zastoupeného Mléčnou dráhou a emisními vodíkovými mlhovinami, a připomínky toho, jak křehký je život.

V tvaru oblouku s jasnou Venuší také můžeme s trochou představivosti zpozorovat oko. Symbolicky tak na nás pomrkává poselstvím: Planeta Venuše, byť podobně veliká a hmotná jako Země, pokryta podobnými geologickými útvary, životem nikdy kypět nebude. Važme si toho našeho životodárného ostrůvku, na němž v té nezměrné prázdnotě kolem nás máme možnost žit. A neničme ho, jiný nemáme!
Pokračování 6 / 20
Od Velkého vozu k Jižnímu kříži
APOD 31. března 2016. Na pláži Maba indonéského ostrova Halmahera sedí starší otec se svým dospělým synem a přemítají nad náboženstvím. Otec je muslim, syn křesťan. Rozdíly ale nijak nepotírají, Halmahera je vskutku mírumilovný kus naší planety, plný tolerance a přívětivého přátelského i rodinného zázemí. Za pláží se při odlivu nad oceánem pomalu zvedá rovníková Mléčná dráha.

Fotka pochází z místa jen pár desítek kilometrů na sever od rovníku, díky čemuž i obloha nabízí vedle sebe obě sféry. Jižní i severní pól leží na obzoru a nebeské obrazce pomáhající je najít, Velký vůz (vlevo) a Jižní kříž (vpravo) jsou viditelné v tentýž okamžik. Přímo nad ohníčkem se na obloze jeví nezvyklé setkání planet Saturnu a Marsu poblíž rudého hvězdného obra Antares. Atmosféru dokreslují červené pásy zářícího vzduchu, tzv. airglow.
Pokračování 7 / 20
Úplněk nad Brnem
APOD 16. září 2016. Ve středu 20. července 2016 (v noci na čtvrtek) slavilo lidstvo 47. výročí přistání a pobytu prvních lidí na Měsíci. Legendární posádka Apolla 11 – Neil Armstrong, Edwin Aldrin a Michael Collins – změnila svět, když jejich výlet na Měsíc skončil úspěchem. Toto výročí se ještě sešlo s dalším pěkným faktem, a sice že Měsíc byl jen krátce po úplňku. Významný moment si nenechalo ujít město Brno, kde se slavilo opravdu ve velkém. Obří akci zorganizovalo vzdělávací a kulturní centrum Hvězdárna a planetárium Brno a tisíce lidí se mohly nabažit opravdu bohatým programem.

Mimo pozorování dalekohledem a zhlédnutí unikátních fulldomových představení se lidé mohli vykoupat pod úplňkem v nedalekém bazénu a užít si fantastické noční představení české národní a olympijské reprezentace akvabel. Během celého večera Měsíc pomalu vycházel nad majestátním brněnským hradem Špilberk ze 14. století. Editoři APODu snímek publikovali o dva úplňky později – 16. září – jako upozornění na polostínové zatmění Měsíce viditelné toho dne.
Pokračování 8 / 20
Kdysi dávno za zimního slunovratu
APOD 23. prosince 2016. Jako ilustrace vystřižená z legendární knížky Antoina de Saint-Exupéryho vypadá fotografie „malého prince“ pozorujícího jasnou Venuši (samotný autor) na břehu zamrzlé Sečské přehrady. Mimoto lze jasně rozeznat stín, který je za člověkem vržen díky jasu Venuše, halové sloupy nad lampami vlevo díky prudkému poklesu teploty vzduchu během focení a samozřejmě líbezně roztažený oblouk Mléčné dráhy a v něm dvě „americké“ emisní mlhoviny – mlhovinu NGC7000 „Severní Amerika“ vpravo a NGC1499 „Kalifornie“ vespod u levého okraje.

Jednoduché 360x180 stupňové panorama převedené do projekce malé planety dokáže s lidskou představivostí opravdu hodně, a tak není divu, že byl snímek s pohádkovým nádechem publikován právě jako předvánoční přání.
Pokračování 9 / 20
Nebe nad Kalahari
APOD 30. května 2016. Představte si, že spíte v suché a prašné botswanské poušti Kalahari. Pak otevřete oči, protože vás vzbudí vítr, co se zrovna opřel do stanu. Otevřete dveře stanu, abyste zkontrolovali, co se děje. A pak… toto! Dokonce i pohled přes zaprášený vzduch k obloze je neskutečný. Není slyšet ničeho jiného než šeptajícího větru a všichni na farmě Dqae Qare hluboce spí, včetně přátel ve stanu na autě. Tento komorní výhled patří jen vám.

Mléčná dráha s nejjasnějšími hvězdami oblohy podél ní, dvě malé galaxie – Magellanova mračna a k tomu nespočet hvězdokup. A s fotoaparátem odhalíte ještě víc – zejména očima zle viditelné emisní vodíkové mlhoviny, které na fotografii vypadají, jakoby někde v dáli hořel vesmír. Nejvýraznější z nich, Gumova mlhovina, připomínající půlku srdce, Česku ani nevychází nad obzor. Abyste toto zaznamenali, musíte vycestovat opravdu daleko.
Pokračování 10 / 20
Noc Perseid
APOD 10. srpna 2017. V roce 1986 začala jedna z nejznámějších československých astronomických tradic zvaná „Expedície Perzeidy“. Desítky tisíc meteorů z roje Perseid byly za ty roky vědecky zaznamenány a nahlášeny do centrální Mezinárodní meteorické expedice IMO. Od roku 1996 se expedice pořádaná Astronomickým klubem Juraja Bardyho v Plevníku-Drienovom a Astronomickým kabinetom pri POS v Považskej Bystrici odehrává na kopečku nad malebnou slovenskou vesničkou Vrchteplá.

Desítky slovenských i českých astronomů napříč všemi generacemi si postaví stany a astronomické přístroje, aby si mohli užít i vhodně zaznamenat tu nebeskou podívanou i přes světelné znečištění z okolí. Snímek ukazuje tábor a meteory zachycené mezi 6. a 8. srpnem 2016 a editoři APODu jej publikovali jako upozornění na nadcházející maximum roje v roce 2017.
Pokračování 11 / 20
Všechna zatmění roku 2017
APOD 7. prosince 2017. Na těchto čtyřech panelech jsou ve stejném měřítku všechna zatmění Slunce a Měsíce v roce 2017 tak, jak byla vidět ze Země. Nebeskou hru stínů sledoval autor do čtyř různých zemí světa. Na začátku zobrazené sezóny zatmění je vlevo nahoře z České republiky zachycen únorový úplněk z Ústupek u Sečské přehrady. Jeho jemné polostínové zatmění Měsíce způsobuje světlejší vnější stín Země. Nov o dva týdny později vpravo nahoře ověnčil ohnivý prstenec, tak jak byl zachycen z Argentiny skoro uprostřed tohoto výrazného prstencového zatmění. Záznam je o to vzácnější, že navzdory velké krádeži autorovi zůstal jako jeden z neodcizených materiálů (byl zachycen na klasický film, který se zlodějům patrně nezdál tak cenný jako digitální technika vedle).

U páru srpnových zatmění, která autor zaznamenal na novou techniku získanou díky podpoře mnoha lidí z celého světa, je dole vlevo vidět tmavý plný stín Země při částečném zatmění z Německa a vpravo je vidět mohutná korona kolem totálně zatmělého Slunce zachycená ze západu USA. Na první pohled ne až tak dech beroucí obrázek, ale stojí za ním opravdu velké odhodlání, velké finance a hluboký příběh. Autor snímku hluboce děkuje profesoru Miloslavu Druckmüllerovi, bez jehož bezedné podpory a pomoci by tato mozaika nevznikla.
Pokračování 12 / 20
Perseida a dlouhotrvající stopa
APOD 17. srpna 2018. Tato brilantní Perseida se zablýskla před místní půlnocí 12. srpna 2018 nad parkem tmavé oblohy Poloniny na Slovensku. Čas průletu bolidu ve 23:55:08 SELČ stanovil dr. Pavel Spurný z Astronomického ústavu AV ČR. Její počáteční barva při průletu vedle letní Mléčné dráhy je nejspíš daná vysokou rychlostí charakteristickou pro tento roj. Perseidy sviští vzduchem rychlostí kolem 60 km/s a při průchodu řídkou atmosférou ve velkých výškách mohou excitovat atomy kyslíku a vytvářet zelenou emisi.

Pro jasné meteory, jako byla tato Perseida, je také charakteristické, že za sebou v horní atmosféře zanechávají trubici zářícího vzduchu, který postupně hasne a vlivem větrných poryvů se postupně kroutí. Její vývoj sledují vložené snímky exponované s odstupem jedné minuty a jsou zde vidět v měřítku původního snímku. Ve srovnání s krátkým zablýsknutím meteoru je tato věnčitá stopa opravdu trvanlivá. I hodinu po samotném bolidu bylo stále možné na obloze sledovat slabé zbytky stopy rozváté na ploše o úhlovém průměru více než 80 stupňů (160 měsíčních úplňků vedle sebe!).
Pokračování 13 / 20
Mrazivá prosincová noc
APOD 22. prosince 2018. Nad zasněženými vrcholky stromů vpravo od útulné chaty u vesnice Ústupky v České republice jsou jasné hvězdy dobře známého zimního severního souhvězdí Orion. Zdá se, že na zimní krajinu také prší, ale jsou to meteory ze zvířetníkového souhvězdí Blíženců. Na expozicích z na české poměry zázračně jasné noci 14./15. prosince 2018 vylétají z radiantu nad stromy nedaleko dvou jasných hvězd Castor a Pollux. Prachové částice způsobující svým hořením při průletu zemskou atmosférou toto každoroční divadlo, během něhož může padat přes 100 meteorů v hodině, je drolící se planetka či „vyhaslá kometa“ 3200 Phaeton.

Podle vědců je aktivita roje Geminidy právě nyní, na počátku 21. století největší. Na jeho konci už by měl roj prakticky vymizet z oblohy. Pozornému oku neunikne vpravo nahoře od středu snímku nazelenalá skvrna – návštěvník pozemské oblohy, kometa 46P Wirtanen, která v roce 2018 učinila 10. nejbližší dokumentovaný kometární průlet kolem Země za celou historii lidstva. Vlevo od její zřetelně zelené komy najdete hvězdy kupy Kuřátek.
Pokračování 14 / 20
Zásah Měsíce
APOD 25. ledna 2019. Krátery na Měsíci bez vzduchu vznikly dávnými dopady a jsou dlouho známé. Ale teprve od 90. let začali pozorovatelé pravidelně zaznamenávat a studovat optické záblesky na měsíčním povrchu, nejspíš exploze dopadajících meteoroidů. Takové záblesky je pochopitelně obtížné uvidět proti jasnému, Sluncem osvětlenému povrchu Měsíce. Ale při úplném zatmění 21. ledna 2019 mnoho fotografů s dávkou štěstí zachytilo záblesk impaktu meteoroidu proti zčervenalému Měsíci.

Takový záblesk se podařilo objevit i autorovi snímku při prohlížení snímků pořízených krátce před začátkem úplné fáze zatmění. Nejprve si myslel, že jde o vadný pixel, ale skutečnost ho doslova „odrovnala“. Takové štěstí má člověk snad jen jednou za život; o to větší, že jen o půl minuty před pořízením fotky bylo před Měsícem ještě zataženo. Odhady založené na trvání záblesku zaznamenaných dalekohledy MIDAS (Moon Impact Detection and Analysis System) v jižním Španělsku ukazují, že asteroid měl hmotnost asi 10 kilogramů a vytvořil kráter o průměru mezi sedmi a deseti metry poblíž kráteru Lagrange H. Šťastný to úlovek!
Pokračování 15 / 20
Velká korona
APOD 1. července 2019. Většina fotografií nedokáže odpovídajícím způsobem vystihnout vznešenost sluneční korony. Vidět koronu vlastním zrakem při úplném zatmění Slunce je jedinečné. Lidské oko se dokáže adaptovat tak, že vidí jak útvary v koroně, tak celou její šíři, což obyčejné kamery obvykle nedokáží kvůli neshopnosti si poradit s vysokým dynamickým rozsahem. Zatímco oko umí zvládat rozdíly jasů až jedna ku milionu, fotoaparáty mají tuto schopnost o tři až čtyři řády horší. Ovšem vítejte do digitální doby. Díváte se na centrální snímek digitálně kombinovaných krátkých a dlouhých expozic, které byly zpracovány tak, aby se zvýraznily i slabé a daleko sahající útvary v koroně při úplném zatmění Slunce, které nastalo 21. srpna 2017 ve Wyomingu, konkrétně nad Státním parkem Guernsey.

Zřetelně jsou vidět spletité vrstvy a zářící kaustiky neustále se měnící směsi horkého plynu a magnetických polí sluneční korony. Za okrajem Slunce jsou vidět jasné růžové smyčky protuberancí. Dokonce vystouply i slabé podrobnosti na noční straně nového Měsíce, který je osvětlen slunečním světlem odráženým od denní strany Země v úplňku. Snímky pořízené v okamžicích před a po úplném zatmění ukazují zátřpyty Slunce na okraji měsíčního limbu známé jako Bailyho perly či diamantový prsten. Snímek vznikl při spolupráci s dalšími několika autory, prof. Miloslavem Druckmüllerem, Zdenkem Hoderem a prof. Shadiou Habbalovou. Editoři APODu jej publikovali jako upozornění na úplné zatmění Slunce následujícího dne, 2. července 2019, v Chile a Argentině.
Pokračování 16 / 20
Sekvence zatmění z La Silla
APOD 5. července 2019. Cesta na vysokohorskou observatoř La Silla v chilské poušti Atacama byla také cestou úplného zatmění Slunce 2. července 2019. Snímky na této kompozitní sekvenci byly pořizované v pravidelných intervalech před a po úplné fázi zatmění a na obrazu je také vidět jak tmavý stín Měsíce dopadal na jedny z nejpokročilejších dalekohledů na planetě Zemi. Snový pohled se dívá na západ k zapadajícímu Slunci a k blížícímu se stínu Měsíce, který se do oblohy promítl tmavomodře, zatímco daleko nad obzorem už je zase pozatměňové svítání. Úplné zatmění trvalo jen 1 minutu a 47 sekund, La Silla byla o něco severněji od středu dráhy stínu, takže nádherná jasná obloha v této oblasti je o něco jasnější k severu (vpravo).

Podrobným pátráním lze také objevit planetu Venuši (u zapadající fáze zatmění nedaleko středu snímku) nebo hvězdy Orionu (v levém prostoru snímku). Observatoř La Silla slavila právě v roce 2019 celých 50 let od svého založení a rovněž uplynulo 100 roků od potvrzení Einsteinovy teorie relativity při pozorování slunečního zatmění v květnu 1919. Ač se to ze snímku nezdá, bylo na vrcholu La Silla obě výročí slavit na 1200 návštěvníků při mimořádném otevření observatoře veřejnosti a krátce před úkazem na ní zavítal i chilský prezident. Úplné zatmění Slunce odehrávající se nad nějakou velkou astronomickou observatoří je velká vzácnost. Naposledy se odehrála v roce 1991 a například přímo nad La Silla žádné úplné zatmění nenastane dříve jak v roce 2231. I z toho důvodu je tento snímek mimořádně vzácný.
Pokračování 17 / 20
Perseidy nad Slovenskem
APOD 12. srpna 2019. Tento kompozitní snímek vznikl při Perseidách v roce 2018 v Parku temné oblohy Poloniny na Slovensku a formou multiexpozice zabírá meteory zaznamenané v průběhu 8 nocí (v reálu zazářil 1-2 meteory za minutu, a to jen v noci maxima). Neobvyklá budova v popředí je planetárium a zároveň ubytovna na pozemku Observatoře Kolonica.

Kometární prachové částice se sice vůči sobě pohybují rovnoběžně, ale výsledné meteory se zřetelně zdají vylétat z jediného bodu na obloze ze souhvězdí Persea, které jim dalo jméno. Jev radiantu vzniká díky perspektivě, jelikož se rovnoběžné stopy zdají sbíhat v dálce, podobně jako se zdánlivě sbíhají železniční kolejnice. Na snímku je i nejjasnější bolid z celého roje, který zanechal dlouhotrvající stopu (snímek, který NASA vybrala 17. srpna 2018).
Pokračování 18 / 20
Malá planeta pro exoplanety
APOD 14. září 2019. Tato malá planeta je ve skutečnosti digitální mozaikou 360x180 stupňů, zachycenou vysoko v chilské poušti Atacama. Ty zdánlivě velké kopule hostí dalekohledy o průměru 1 metr jižní observatoře SPECULOOS. Dalekohledy se jménem inspirovaným sladkými sušenkami SPECULOOS (Search for habitable Planets EClipsing ULtra-cOOl Stars) opravdu pátrají po malých planetách. Jejich cílem je hledat poklesy jasnosti, které by mohly ukazovat na transity tzv. exoplanet pozemského typu kolem populace blízkých, malých, slabých, dosti studených hvězd.

Na ne zas tak vzdáleném obzoru je vidět laserový paprsek adaptivní optiky z vrcholu observatoře ESO Paranal. Laser jako meč protíná centrální Mléčnou dráhu, kterou doprovází Magellanova mračna. Slabé světlo vlevo nahoře od „planety“ je tzv. zvířetníkové světlo – zář táhnoucí se podél zvířetníkových souhvězdní, vznikající rozptylem slunečního záření na prachových zrnkách v rovině Sluneční soustavy.
Pokračování 19 / 20
Měsíc a planety za soumraku
APOD 28. listopadu 2019. Toto podvečerní nebe se dá popsat pastvou pro oči. Mladý srpek Měsíce s brilantní Venuší při západním soumraku 29. října 2019 byl zachycen nad vzdálenými horami a klášterem Minya v tibetské autonomní prefektuře Ganzi v Sečuanu v Číně. Venuši s Měsícem ovšem doprovázel slaboučký Merkur.

Prchavá nejvnitřnější planeta je v jasném soumraku sotva vidět, je vlevo dole pod Venuší u středu snímku. Editoři APODu snímek publikovali jako upozornění na krásnou konjunkci 29. listopadu, kdy srpek Měsíce doprovázel krom Venuše také Jupiter a opodál planeta Saturn.
Pokračování 20 / 20
Severní Zimní šestiúhelník
APOD 26. prosince 2019. Prosincový nov někomu na svátky přinesl zatmění Slunce. Skutečně – v oblastí Arábie, Indočíny a Číny se lidé kochali „ohnivým kruhem“ prstencového zatmění. Ale ani ostatní pozemšťané nepřišli zkrátka. Pozorovatelům na celé zeměkouli také přinesl tmavou noční oblohu, jako za této bezměsíčné severní zimní noci. Na scéně podél Mléčné dráhy vycházejí jasné hvězdy Zimního šestiúhelníku. Ty útulné horské chaty v zasněženém popředí jsou u vesnice Oravská Lesná na Slovensku.

Nebeská světla, která dobře známý asterismus vyznačují, jsou Aldebaran, Capella, Pollux (a Castor), Procyon, Rigel a Sirius. Zimní noční obloha také ukazuje slabé mlhoviny v Orionu a nádhernou hvězdokupu Plejády. Snímek byl pořízen na počátku roku 2017, editorům APODu se ale perfektně tematicky hodil k upozornění na „bezměsíčné“ vánoční svátky. Taková situace nastala naposledy v roce 2014 (nov nastal 22. prosince) a znovu se Vánoce bez záře Měsíce odehrají až v roce 2030 (nov připadne přímo na Štedrý den).
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa bez reklam na devíti webech.
Chci Premium a Živě.cz bez reklam
Od 41 Kč měsíčně