20 nejzajímavějších rekordů z dějin kosmonautiky. Nejrychlejší let, nejtragičtější mise nebo třeba golf na Měsíci

Pokračování 2 / 20

Nejrychlejší let s posádkou

Posádka Apolla 10 – Thomas Stafford, John Young a Eugene Cernan – drží dodnes rekord v nejvyšší rychlosti, jakou kdy člověk cestoval. Při návratu z osmidení cesty kolem Měsíce v květnu 1969 dosáhla jejich návratová kabina rychlosti 39 897 km/h, což je rychlost, která nebyla překonána žádnou další pilotovanou misí. Pro srovnání: běžné dopravní letadlo letí rychlostí kolem 900 km/h, takže Apollo 10 tuto hodnotu překonalo více než čtyřicetkrát.

 Posádka letu Apollo 10

Apollo 10 bylo generální zkouškou před přistáním Apolla 11 a jeho úkolem bylo otestovat všechny klíčové manévry včetně sestupu lunárního modulu až na 15 kilometrů nad povrch Měsíce, aniž by přistáli. Zajímavostí je, že velitelský modul nesl jméno Charlie Brown a lunární modul Snoopy podle populárního komiksu. Právě díky této misi jsme získali jistotu, že lidé zvládnou cestu na Měsíc a zpět nejen technicky, ale i fyzicky – a navíc v rekordním tempu.

Pokračování 3 / 20

Rekordman v celkové době strávené ve vesmíru

Ruský kosmonaut Oleg Kononěnko se stal absolutním rekordmanem v celkové době strávené ve vesmíru. V červnu 2024 překonal hranici 1000 dní a do 23. září 2024 nasbíral úctyhodných 1111 dní na oběžné dráze, což odpovídá téměř třem letům života mimo Zemi. Tento výkon rozložil do pěti misí na Mezinárodní vesmírné stanici (ISS), kde působil i jako velitel. Kononěnko tak překonal předchozí rekord Gennadije Padalky, který ve vesmíru během své kariéry strávil 878 dní.

 Oleg Dmitrijevič Kononěnko

Jeho kariéra ilustruje novou éru „vesmírných nomádů“, tedy astronautů, kteří se opakovaně vracejí na oběžnou dráhu a sbírají zkušenosti napříč různými expedicemi. Tento typ rekordu byl také možný díky spolehlivosti technologií, jako jsou lodě Sojuz a samotná ISS, ale i díky mezinárodní spolupráci, která je pro provoz stanice klíčová. Dlouhodobé pobyty přinášejí nejen technické, ale i zdravotní výzvy – například úbytek kostní hmoty, oslabení svalů a psychickou zátěž z dlouhé izolace. Přesto Kononěnko dokazuje, že s moderní vědou a špetkou odhodlání lze ve vesmíru žít a pracovat opakovaně a dlouhodobě.

Pokračování 4 / 20

Nejdelší vesmírná procházka

Čínští kosmonauti Cai Xuzhe a Song Lingdong vytvořili 17. prosince 2024 nový světový rekord v délce vesmírné procházky, když strávili mimo stanici Tiangong neuvěřitelných 9 hodin a 6 minut. Během výstupu instalovali přídavné panely protimeteorické ochrany a prováděli údržbu vnějších částí stanice. Jejich výkon překonal o 10 minut předchozí rekord amerických astronautů Jamese Vosse a Susan Helms z roku 2001.

Takto dlouhé pobyty ve volném kosmu představují extrémní fyzickou i psychickou zátěž – skafandry musí udržet životní podmínky, astronauti nesmí udělat chybu a jejich pohyb je limitován zásobami kyslíku i energií. Čína tímto rekordem ukazuje, že její kosmický program dospěl na úroveň největších světových hráčů a je schopen zvládat i ty nejnáročnější operace ve vesmíru. Tyto výstupy jsou důležité pro rozvoj a bezpečný provoz orbitálních stanic, ať už jde o instalaci nových zařízení, nebo ochranu před kosmickým smetím.

Pokračování 5 / 20

Nejvzdálenější let lidí od Země

Mise Apollo 13 se v dubnu 1970 zapsala do historie nejen dramatickým bojem o přežití, ale také tím, že její posádka – James Lovell, Fred Haise a Jack Swigert – doletěla nejdál od Země, kam se kdy člověk dostal. Kvůli explozi kyslíkové nádrže nemohli astronauti přistát na Měsíci a místo toho loď obletěla jeho odvrácenou stranu. Právě v tomto bodě se vzdálili od Země na rekordních 400 171 kilometrů, což je dosud nepřekonaný lidský rekord.

 Posádka Apolla 13

Tato neplánovaná trajektorie byla výsledkem improvizace řídicího střediska, které muselo najít způsob, jak posádku bezpečně vrátit domů s minimálními zásobami energie a kyslíku. Apollo 13 tak nejenže ukázalo odolnost techniky a lidského ducha, ale také stanovilo hranici, kam až se člověk ve vesmíru zatím odvážil. Přestože od té doby byly vyslány dál jen sondy bez posádky, rekord astronautů Apolla 13 zůstává symbolem odvahy a schopnosti zvládnout i ty největší vesmírné krize.

Pokračování 6 / 20

Nejstarší člověk ve vesmíru

John Glenn, legend americké kosmonautiky, se v roce 1998 ve svých 77 letech stal nejstarším člověkem, který kdy letěl do vesmíru. Jeho druhá mise na palubě raketoplánu Discovery trvala téměř deset dní a byla zaměřena na výzkum vlivu kosmického letu na stárnoucí organismus. Glenn byl během letu doslova „chodící laboratoří“ – vědci sledovali jeho svaly, kosti, imunitu i spánek a hledali paralely mezi stárnutím na Zemi a změnami, které způsobuje beztíže.

 John Herschel Glenn Jr.

Ačkoli se objevily hlasy, že jde spíš o politický než čistě vědecký let, Glennův návrat do vesmíru měl skutečný přínos – ukázal, že ani vyšší věk nemusí být překážkou pro kosmické dobrodružství, pokud je člověk v dobré kondici. Výsledky jeho mise pomohly lépe pochopit, proč astronauti i senioři trpí zdravotními potížemi, jako je úbytek svalů nebo zhoršení rovnováhy. Glenn tak inspiroval nejen vědce, ale i širokou veřejnost, že věk je často jen číslo a odvaha zkoušet nové věci nemá hranic.

Pokračování 7 / 20

Nejrychlejší kosmická sonda

Kosmická sonda Parker Solar Probe, vypuštěná NASA v roce 2018, se v prosinci 2024 stala nejrychlejším lidským výtvorem v dějinách. Při průletu pouhých 6,1 milionu kilometrů od povrchu Slunce dosáhla ohromující rychlosti 692 000 km/h (192 km/s), což je téměř třikrát více, než byl předchozí rekord německo-americké sondy Helios-2 z roku 1976. Pro představu: touto rychlostí byste obletěli Zemi za méně než čtyři minuty.

 Kosmická sonda Parker Solar Probe

Parker Solar Probe je vybavena speciálním tepelným štítem, který ji chrání před extrémními teplotami v blízkosti Slunce. Jejím hlavním úkolem je studovat sluneční korónu, magnetické pole a sluneční vítr, což pomáhá vědcům lépe pochopit chování naší hvězdy. Každý další průlet přináší nové rekordy nejen v rychlosti, ale i v přiblížení ke Slunci – sonda se postupně dostává blíž díky gravitačním manévrům kolem Venuše.

Pokračování 8 / 20

Nejvíc letů do vesmíru

Rekord v počtu samostatných kosmických letů drží dvojice amerických astronautů Jerry Ross a Franklin Chang-Díaz, kteří absolvovali shodně sedm startů do vesmíru. Jerry Ross byl prvním člověkem, který tuto hranici překonal – svůj sedmý let uskutečnil v dubnu 2002 na palubě raketoplánu Atlantis. Během své kariéry strávil v kosmu přes 1393 hodin a podnikl devět výstupů do volného prostoru, což jej řadí mezi nejzkušenější astronauty NASA.

 Jerry Ross a Franklin Chang-Díaz

Franklin Chang-Díaz, původem z Kostariky, se stal astronautem v roce 1980 a svůj sedmý let absolvoval v červnu 2002 na raketoplánu Endeavour. Kromě letů do vesmíru se věnoval i vývoji pokročilých raketových pohonů a po odchodu z NASA založil firmu Ad Astra Rocket Company. Oba tito „kosmičtí maratonci“ ukázali, že s dobrou kondicí, špetkou odvahy a špičkovým výcvikem lze do vesmíru létat opakovaně a bezpečně.

Pokračování 9 / 20

Největší počet lidí ve vesmíru

V září 2024 padl nový rekord v počtu lidí současně pobývajících na oběžné dráze Země – hned devatenáct astronautů, kosmonautů a taikonautů z různých koutů světa. Tato „vesmírná tlačenice“ vznikla díky souběhu několika misí: na Mezinárodní vesmírné stanici (ISS) se sešlo několik posádek včetně nově přiletivší trojice Sojuz MS-26, zatímco čínská stanice Tiangong hostila tři taikonauty a soukromá posádka Polaris Dawn kroužila v Crew Dragonu na samostatné dráze.

 Mezinárodní vesmírná stanice

Tento rekord nádherně ilustruje, jak se kosmické lety mění – už nejde jen o státní agentury, ale také o soukromé firmy a mezinárodní spolupráci. V jednu chvíli se tak na oběžné dráze potkali zástupci NASA, Roskosmosu, čínské agentury i soukromého sektoru. S rostoucím počtem stanic a misí roste i náročnost logistiky a koordinace, což je jasný signál, že vstupujeme do nové éry „kosmického provozu“, kde už nebude výjimkou, že ve vesmíru bude současně více než dvacet lidí.

Pokračování 10 / 20

Nejdéle nepřetržitě obývaná kosmická stanice

Mezinárodní vesmírná stanice (ISS) drží světový rekord v délce nepřetržitého lidského osídlení ve vesmíru – od 2. listopadu 2000 na její palubě nikdy nechyběla posádka. K dnešnímu dni je to už 8965 dní, tedy více než 24 let, což je více než dvojnásobek předchozího rekordu sovětské stanice Mir, která byla obývána bez přerušení téměř deset let. ISS je tak symbolem trvalé lidské přítomnosti ve vesmíru a výsledkem dlouhodobé mezinárodní spolupráce.

 Interiér ISS

Stanice Mir, která ISS předcházela, byla nepřetržitě obývána od září 1989 do srpna 1999, tedy 9 let a 358 dní. ISS tento rekord překonala už v říjnu 2010 a od té doby ukazuje, že lidé dokážou žít a pracovat ve vesmíru po celé generace. Nepřetržitý provoz ISS umožnily nejen pokročilé technologie, ale i bezprecedentní spolupráce mezi NASA, Roskosmosem, ESA, JAXA a dalšími agenturami. Díky ISS máme dnes detailní poznatky o dlouhodobém pobytu v kosmu, což je klíčové pro budoucí cesty na Měsíc, Mars i dál.

Pokračování 11 / 20

Nejvíce výstupů do vesmíru

Ruský kosmonaut Anatolij Solovjov je světovým rekordmanem v počtu výstupů do otevřeného vesmíru, tzv. EVA (extravehicular activity). V letech 1988 až 1998 absolvoval během pěti letů na stanici Mir celkem 16 samostatných „procházek“ ve skafandru, což je nejvíce v historii kosmonautiky. Během těchto výstupů strávil v kosmickém vakuu dohromady 82 hodin a 21 minut, což je také světový rekord.

 Pavel Vinogradov (vlevo) a Solovjev (vpravo) slaví Vánoce v roce 1997 během mise Mir EO-24

Výstupy do volného prostoru patří k nejnáročnějším a nejnebezpečnějším úkolům astronautů – vyžadují špičkovou fyzickou kondici, technickou zručnost i psychickou odolnost. Solovjovovy výkony jsou důkazem nejen jeho osobní houževnatosti, ale i spolehlivosti tehdejší sovětské a ruské techniky. Jeho rekord dodnes nikdo nepřekonal, a tak zůstává legendou mezi kosmonauty, kteří „chodili“ po vnějším plášti vesmírných stanic.

Pokračování 12 / 20

Největší počet misí

Raketoplán Discovery je legendou mezi vesmírnými plavidly – během své služby od roku 1984 do roku 2011 absolvoval rekordních 39 misí, což je nejvíce ze všech raketoplánů NASA. Ve vesmíru strávil téměř celý rok, konkrétně 364 dní, 22 hodin a 24 minut, a nalétal přes 238 milionů kilometrů. Discovery byl u mnoha historických okamžiků, například vypustil Hubbleův vesmírný teleskop, sondu Ulysses a sehrál klíčovou roli při stavbě Mezinárodní vesmírné stanice.

 Discovery na oběžné dráze v roce 2011 během STS-133

Právě Discovery si vysloužil přezdívku „tahoun flotily“, protože zvládal jak rutinní zásobovací lety, tak složité vědecké mise. Jeho vysoký počet startů svědčí o spolehlivosti a všestrannosti konstrukce, ale také znamenal, že byl vystaven největšímu opotřebení a musel projít řadou modernizací. Každý raketoplán měl svou „osobnost“ a příběh, ale Discovery se stal skutečným symbolem vytrvalosti a technického pokroku amerického kosmického programu.

Pokračování 13 / 20

Nejdelší pobyt na Měsíci

Astronauti Eugene Cernan a Harrison Schmitt z mise Apollo 17 drží rekord v nejdelším pobytu lidí na povrchu Měsíce. Po přistání 11. prosince 1972 strávili na lunární půdě 74 hodin, 59 minut a 40 sekund, což znamená více než tři dny intenzivního průzkumu. Během této doby nejen že žili v lunárním modulu Challenger, ale také prováděli vědecké experimenty a sbírali vzorky hornin.

 Eugene Cernan na Měsíci během mise Apollo 17

Za tři dny absolvovali tři výstupy na povrch, které v součtu trvaly 22 hodin, 3 minuty a 57 sekund. Cernan a Schmitt během nich urazili s pomocí lunárního vozítka téměř 36 kilometrů a nasbírali přes 110 kilogramů měsíčních vzorků. Apollo 17 tak představovalo vrchol lidského průzkumu Měsíce – od té doby se žádná posádka na lunární povrch nevrátila a Cernan zůstává posledním člověkem, který na Měsíci zanechal stopy svých bot.

Pokračování 14 / 20

Nejsilnější nosná raketa

Nejsilnější dosud úspěšně letící raketou je americká SLS (Space Launch System), která poprvé odstartovala 16. listopadu 2022 v rámci mise Artemis I. Při startu vyvinula tah 39,1 MN (8,8 milionu liber), což je zhruba o 15 % více než legendární Saturn V, která v letech 1967 až 1973 vynášela astronauty k Měsíci a dosahovala tahu 34,5 MN. SLS tak drží světový rekord v nejsilnějším raketovém startu, který byl úspěšně proveden a při němž raketa dosáhla oběžné dráhy.

 SLS

Přestože je připravovaná raketa Starship od SpaceX projektována na ještě vyšší tah (až 75 MN), zatím neprovedla plně úspěšný orbitální let a její rekordy tedy nejsou oficiálně uznány. SLS využívá kombinaci čtyř hlavních motorů RS-25 a dvou mohutných pomocných raket na tuhé palivo, což jí umožňuje vynášet těžké náklady a pilotované lodě Orion na cesty k Měsíci a dál. Úspěch SLS potvrzuje, že i v době soukromých kosmických firem zůstává NASA schopná stavět a provozovat nejsilnější rakety světa.

Pokračování 15 / 20

Nejmenší pilotované vesmírné plavidlo

Americká kosmická loď Mercury, používaná v letech 1961 až 1963, drží rekord jako nejmenší pilotované vesmírné plavidlo v historii. Kabina měla tvar kužele, byla určena pouze pro jednoho astronauta a její rozměry byly opravdu minimalistické: na výšku měřila 3,3 metru a v nejširším místě měla průměr jen 1,8 až 1,9 metru. Vnitřní prostor činil pouhých 2,8 m³, což znamenalo, že astronaut se musel doslova nasoukat dovnitř malým vstupním otvorem a během letu byl připoután na speciální sedačce.

 Kosmická loď Mercury

Minimalistický design Mercury byl dán tehdejšími limity amerických nosných raket a potřebou maximální úspory hmotnosti. Přesto byla kabina vybavena základními systémy pro přežití, ovládacími prvky a tepelným štítem, který chránil astronauta při návratu atmosférou. Mercury dokázala bezpečně dopravit první Američany na suborbitální i orbitální dráhu a stala se základem pro další rozvoj americké pilotované kosmonautiky, včetně programů Gemini a Apollo.

Pokračování 16 / 20

Nejtragičtější lety

Raketoplán Challenger explodoval 73 sekund po startu mise STS-51-L dne 28. ledna 1986. Při katastrofě zahynula celá sedmičlenná posádka: Francis R. Scobee, Michael J. Smith, Judith A. Resnik, Ellison S. Onizuka, Ronald E. McNair, Gregory B. Jarvis a učitelka Sharon Christa McAuliffe. Příčinou bylo selhání těsnicího O-kroužku na jednom ze segmentů pravého pomocného startovacího motoru na tuhé palivo (SRB), což bylo způsobeno nízkými teplotami v den startu. Prohoření těsnění vedlo k úniku horkých plynů, které propálily externí palivovou nádrž a způsobily její explozi. Havárie vedla k téměř tříletému přerušení letů raketoplánů a k zásadní reorganizaci NASA.

Zdroj videa: NBC News

Raketoplán Columbia se rozpadl 1. února 2003 během návratu do zemské atmosféry na konci vědecké mise STS-107. Zahynula celá sedmičlenná posádka: Richard D. Husband, William C. McCool, David M. Brown, Kalpana Chawla, Michael P. Anderson, Laurel B. S. Clark a první izraelský astronaut Ilan Ramon. Příčinou bylo poškození tepelné ochrany náběžné hrany levého křídla kusem izolační pěny, který odpadl z externí palivové nádrže během startu o 16 dní dříve. Poškození umožnilo extrémně horkým plynům proniknout do konstrukce křídla během sestupu, což vedlo k jeho destrukci a následnému rozpadu celého orbiteru. Tato havárie vedla k dalšímu dlouhému přerušení letů a nakonec k rozhodnutí o ukončení celého programu Space Shuttle po dokončení montáže ISS.

Pokračování 17 / 20

První úmrtí při návratu z vesmíru

Dne 24. dubna 1967 se do historie kosmonautiky zapsal jako tragický okamžik – sovětský kosmonaut Vladimir Komarov se stal prvním člověkem, který zahynul během vesmírného letu. Při návratu z mise Sojuz 1 došlo k selhání padákového systému, což vedlo k nekontrolovanému pádu kabiny a jejímu zničení při dopadu. Komarovův let měl být původně součástí ambiciózního plánu, který počítal se setkáním dvou lodí Sojuz na oběžné dráze.

 Pamětní známka Vladimíra Komarova z roku 1964

Mise Sojuz 1 byla od počátku provázena technickými problémy – od nefunkčních solárních panelů až po poruchy navigace. Navzdory známým rizikům byl Komarov do letu nasazen, což odráží tehdejší tlak na rychlý pokrok v závodě o vesmír. Tragédie Komarova vedla k zásadnímu přehodnocení bezpečnostních standardů v sovětském programu a připomíná, že kosmické lety jsou i přes veškerý pokrok stále extrémně nebezpečné dobrodružství.

Pokračování 18 / 20

Nejvzdálenější kosmická sonda

Voyager 1 je nejvzdálenější kosmickou sondou, jakou kdy lidstvo vyslalo do vesmíru. 6. listopadu 2024 byla ve vzdálenosti 165,91 astronomické jednotky (24,82 miliardy kilometrů) od Země. Sonda se pohybuje rychlostí asi 17 kilometrů za sekundu a její signál putuje k Zemi přes 22 hodin. Přestože byla vypuštěna už v roce 1977, stále komunikuje se Zemí a posílá vědecká data, i když kvůli stáří techniky se občas vyskytnou komplikace.

 Voyager 1

Voyager 1 se stal prvním lidským výtvorem, který 25. srpna 2012 překonal heliopauzu – hranici, kde končí vliv slunečního větru a začíná mezihvězdný prostor. Od té chvíle sonda zkoumá prostředí mimo Sluneční soustavu a přináší vědcům unikátní informace o mezihvězdném plazmatu a kosmickém záření. Její neuvěřitelná životnost a odolnost jsou důkazem inženýrského mistrovství 70. let – Voyager 1 zůstává nejen rekordmanem v dálce, ale i symbolem lidské touhy poznávat vesmír za hranicemi našeho domova.

Pokračování 19 / 20

První golfový odpal na Měsíci

Alan Shepard, velitel mise Apollo 14, se v únoru 1971 nesmazatelně zapsal do historie nejen vědou, ale i golfem – stal se prvním (a dosud jediným) člověkem, který si zahrál golf na Měsíci. S pomocí improvizované hole, kterou sestavil z násady na odběr vzorků a hlavice šestky železa, odpálil dva golfové míčky. První úder skončil v kráteru, druhý letěl podle Shepardových slov „míle a míle a míle“, což byla samozřejmě nadsázka – reálně míček doletěl asi 37 až 40 metrů, což je vzhledem k těžkopádnému skafandru a jednorukému švihu obdivuhodný výkon.

 Alan Shepard na Měsíci

Tento neplánovaný sportovní moment měl hlubší význam, než by se mohlo zdát. Shepardův golfový odpal ukázal lidskost a hravost i v extrémních podmínkách a pomohl veřejnosti vnímat astronauty jako obyčejné lidi s nápady a smyslem pro humor. Golf na Měsíci se stal symbolem odvahy, kreativity a schopnosti najít radost i v prostředí, které je jinak smrtelně vážné. Shepardův čin dodnes inspiruje a připomíná, že i v dobývání vesmíru je místo pro trochu legrace a lidskosti.

Pokračování 20 / 20

První vesmírná televizní reklama

První televizní reklama natočená ve vesmíru vznikla v srpnu 1997 na palubě ruské stanice Mir pro izraelskou mlékárenskou společnost Tnuva. Kosmonaut Vasilij Ciblijev byl zachycen, jak v beztížném stavu pije mléko z typického izraelského sáčku, zatímco vše s úsměvem sleduje pozemní kontrola. Reklama byla natočena na skutečné stanici Mir i v ruském řídicím středisku, přičemž část scén režírovali lidé ze Země prostřednictvím satelitního spojení. Spot stál přibližně 450 tisíc dolarů.

Zdroj videa: danischneor

Tento unikátní počin otevřel diskusi o komercializaci vesmíru a možnostech využití kosmických stanic pro marketing. Reklama pro Tnuva byla nejen prvním reklamním spotem natočeným ve vesmíru, ale také prvním případem, kdy kosmonauti ve vesmíru pili mléko. Zároveň ukázala, že i v extrémních podmínkách může vzniknout neotřelý marketingový obsah, a nastolila otázky, zda by měl být vesmír – vnímaný jako dědictví celého lidstva – využíván k podobným účelům. Tento trend později inspiroval další značky a otevřel dveře dalším formám vesmírné reklamy.