Supernovy v cizích galaxiích pozorují astronomové poměrně běžně. V roce 1604 však Johannes Kepler pozoroval na pražském nebi supernovu pouhým okem. Aby také ne, vždyť vybouchla v naší Galaxii pouhých 20 tisíc světelných let od Země. Od té doby na další podobnou čekáme.
V únoru 1987 však vybouchla supernova u sousedů – v jedné ze satelitních galaxií naší Galaxie zvané Velké Magellanovo mračno. V maximu dosáhla 3 mag, takže byla viditelná pouhým okem (z jižní polokoule), ale na nebi v tu chvíli byly desítky hvězd, které ji svou jasností předčily.
Velké Magellanovo mračno se nachází ve vzdálenosti 168 tisíc světelných let, což je tedy o pořádný kus dál, než Keplerova supernova, ale přesto šlo o nejbližší supernovu od roku 1604 a první, kterou mohly zkoumat moderní přístroje. Štěstí i smůla současně. Kdyby se supernova nacházela o pár světelných let dál, mohl ji pozorovat i Hubble, který startoval v roce 1990.
Existují dva typy supernov. V prvním případě zde máme bílého trpaslíka (pozůstatek po hvězdě typu Slunce), který krade materiál sousední hvězdě a tloustne a tloustne, dokud ho nevytrestá Chandrasekharova mez. Při překročení 1,44 hmotnosti Slunce vybouchne.
Supernova z roku 1987 však byla supernovou prvního typu. Před výbuchem šlo o hvězdu 20krát hmotnější a 100 000krát zářivější než Slunce, která svůj relativně krátký hvězdný život zakončila způsobem, o kterém se dozvěděli v širokém galaktickém okolí.
Supernova z roku 1987 dostala označení 1987A a objevili ji svým bystrým okem nezávisle na sobě Ian Shelton a Oscar Duhalde na observatoři Las Campanas v Chile 24. února 1987. Později se dohledaly fotografie, které ukazují, že hvězda začala zjasňovat už 23. února.
Pozůstatek supernovy SN 1987A: Fotografie vznikla složením snímků v různých spektrech. Data z teleskopu ALMA (rádiové spektrum, červená barva) ukazují prachové oblasti kolem jádra, data z Hubbleova dalekohledu (viditelné světlo, zeleně) a dalekohledu Chandra (rentgenové záření, modře) ukazují rozpínající se obálku.
Foto: ALMA (ESO/NAOJ/NRAO)/A. Angelich, NASA/ESA
25 neutrin
1987A byla nejen první supernovou viditelnou okem po vynálezu dalekohledu, ale také matkou neutrinové astronomie.
Přibližně dvě až tři hodiny předtím, než viditelné světlo z SN 1987A dosáhlo Země, byl na třech neutrinových observatořích pozorován průlet neutrin. Pravděpodobně šlo o emisi neutrin, ke které dochází současně s kolapsem jádra, ale předtím, než je emitováno viditelné světlo. To se dostane ven až poté, co rázová vlna dosáhne povrchu hvězdy.
Neutrina vznikají ve Slunci, dokonce i v jaderných elektrárnách. Dokáží projít lidským tělem (nejsou nebezpečná) a dokonce i Zemí. Neutrinové observatoře zakopané v zemi, ve skalách nebo v ledu, kde jsou odstíněny od obyčejného vesmírného záření, nedokáží neutrina polapit, ale umí detekovat záření, které vyvolá neutrino při srážce s protony v neutrinové observatoři (může jít třeba o protony těžké vody).
V roce 1987 zachytily neutrina ze supernovy tři detektory: japonský
Kamiokande II detekoval 12 neutrin, americký IMB 8 neutrin a sovětský Baksan 5 neutrin. Celkem šlo o 25 neutrin z asi... odhadem se při výbuchu supernovy uvolní až 10⁵⁸ neutrin. Pro pozemské lovce neutrin šlo přesto o spršku. Uvedené počty neutrin byly zachyceny v průběhu několika sekund. Obvykle se dařilo zachytit jedno neutrino za týden.
Hledání pozůstatku
Supernova obvykle nerozmetá hvězdu úplně. Na jejím místě by měla vzniknout neutronová hvězda. Velmi hustý objekt o průměru pár desítek kilometrů. Dlouhá léta se ji nedařilo najít. Existovala řada hypotéz – objekt se zhroutil do černé díry, je obklopen nepropustným prachem apod.
Zvrat nastal až v posledních třech letech, kdy se zřejmě podařilo neutronovou hvězdu najít pomoci radioteleskopů ALMA a rentgenových vesmírných dalekohledů Chandra a NuSTAR uvnitř jednoho z nejjasnějších prachových shluků blízko očekávané polohy zbytku supernovy.
Události připomíná účet na Twitteru
Na Twitteru se objevil účet, který události staré 35 let připomíná v „reálném“ čase. Sledovat ho můžete na adrese RealTime1987A. O účet se starají lidí z
Case Western Reserve University.
