Jméno Neil Armstrong zná snad každý. O prvním muži na Měsíci se už přes padesát let učí děti ve škole a úspěch mise Apollo 11 je dodnes považován za malý zázrak. Že byl tím prvním člověkem právě on, není náhoda. Resp. bez náhod a nehod by to nešlo, ale Neil cílevědomě šel za svým dětským snem stát se pilotem. Když pak přišly odvážné vesmírné projekty, byl připravený. Právě dnes je to 53 let od přistání.
Když 20. července 1969 dosedl lunární modul Eagle na povrch, pronesl Armstrong legendární větu „je to malý krok pro člověka, velký skok pro lidstvo“. Významný posun vpřed ale mise představovala i pro Spojené státy, které se v té době už více než dekádu prohrávaly v závodě o dobývání vesmíru se Sovětským svazem. Až Apollo 11 udělalo z USA vesmírnou velmoc. A z Armstronga celebritu globálních rozměrů – přestože on sám si slávu příliš neužíval.
Přitom chybělo málo a Armstrong se do NASA vůbec nedostal. Přihláška totiž dorazila týden po uzávěrce. Naštěstí si toho všiml jeho bývalý kolega Dick Day, který věděl, jak velkou posilou by Armstrong byl. Obálku tedy včas přihodil k ostatním a v září roku 1963 byl jeho přítel přijat do programu Gemini, který měl za úkol natrénovat vše potřebné pro přistání na Měsíci.
A přestože být astronautem NASA byla elitní pozice, práce to byla nebezpečná a Armstrongova rodina tím trpěla. Už v roce 1962 totiž se ženou Janet přišli o dvouletou dcerku Karen, která umřela na nádor na mozku. A teď navíc hrozilo, že by se ani Neil nemusel z některé z misí vrátit, a že by Janet zůstala na dva syny sama. Asi nejvyhrocenější moment nastal v roce 1966, kdy se Armstrong účastnil letu Gemini 8. V jednom okamžiku se modul začal nekontrolovatelně točit a oba piloti byli na prahu bezvědomí. Nakonec ale vše dopadlo dobře, i když misi zhatil předčasný návrat.
Na perné chvilky byl ale Armstrong zvyklý už z dob, kdy jako pilot testoval nejrůznější stroje a upozorňoval na technické závady. Příkladem může být jeho zážitek s letounem X15 z dubna 1962, kdy se stroj – něco mezi letadlem a kosmickou raketou – dostal do výšky 63 kilometrů. Během klesání se ale odrazil od atmosféry a nekontrolovatelně se řítil rychlostí asi míli za vteřinu. Nakonec se mu podařilo přistát, jen o kousek však minul Národní park Joshua Tree.
Článek vyšel na Reflex.cz
