Srovnávat ceny elektřiny není vůbec tak jednoduché. Energetici mají 3 druhy silové elektřiny:
1. Elektřina, která je, když ona chce. Soláry, větrníky.
2. Elektřina, která je pořád, a těžko se reguluje. Jaderky.
3. Elektřina na požádání. Fosilní elektrárny, vodní, přečerpávací, baterky.Kterou elektřinu má energetik nejraději, a je tak nejcennější? Tu poslední. Kterou elektřinu energetik nechce, protože mu komplikuje život? Tu první. A kdo reguluje ceny těchto tří druhů elektřiny? Evropská Unie. A protože ji reguluje, srovnáváte do kruhu. Bez regulací v tomto ohledu vychází jaderná energie zdaleka nejlevněji, což je dost smutné vzhledem k výhodám, které oproti první skupině má. První skupina nutně vyžaduje pro svou regulaci doplnění tou třetí (to je snad jasné). Odpovězme si na otázku: Kolik energie která z těchto skupin dodá během zítřka?
1. Kolik bude chtít (předpovědi se dělají na 4 hodiny předem s určitou přesnotí.)
2. Přesné číslo.
3. Kolik bude třeba.Další věc, která se nedá moc poměřovat, protože není jasně stanovená metrika, je zásah do životního prostředí. Přílivové elektrárny ten zásah nemají zanedbatelný. Stejně tak větrníky a soláry. Už jen plocha všech tří není zanedbatelná. Jaderka má poměrně hustý výkon na plochu; a navíc ji také klidně můžete pokrýt soláry nebo větrníky. Potřebuje trochu vody, kterou ale neničí. A jaderný odpad je hrůza všech hrůz, největší strašák hned po berňáku a spalničkách. Podívejte se, kolik toho odpadu vlastně je. Taky se dá klidně odvážet na saharu.Životnost? Každá věc má svou omezenou životnost. Někdo tu psal, že jaderka jako 50 nebo 100 let, zatímco soláry 10 nebo 25. Houby. Obojí je třeba dlouhodobě a obojí se musí udržovat. Např. čistá podlaha v jaderce vydrží přesně jeden den, pak je třeba ji znovu zamést, a to něco stojí. S funkční údržbou a pravidelným obnovovávním je životnost čehokoli neomezená; až do okamžiku, kdy si řeknete, že nemá smysl tu věc udržovat, protože je výhodnější ji modernizovat, a to stylem na zelené louce.
Počáteční náklady jsou u jaderky obrovské, to ano. Nicméně od toho jsou ve svobodném světě investoři, kteří to riziko návratu ponesou. Možná vydělají na novou vilu, zámek či středomořský ostrov; možná také prodělají kalhoty. Nám do toho nic není, pro nás je důležité, že nám doma bude svítit světlo za cenu, která je směšně nízká.Největší problém je v tom, že ač máme spoustu vysokoškoláků, spoustu chytrých lidí, a skoro každý v této zemi je dost chytrý, nedáme si už ten čas na definování metrik, abychom pak mohli srovnávat, ale místo toho využíváme emoce. Takové špatné svědomí z ničení životního prostředí je něco, co člověka umí globálně dost zmást, a ten pak páchá nesmysly. Jakože si třeba objedná "ekologickou" bambusovou lžíci, která sem z Asie letí letadlem a stoji $40. Ale ten pocit je k nezaplacení.Jenže továrny na pocity nefungují; respektive jen do jisté míry. Všechna ta elektronika, elektromobily, stroje, to vám na emoce kašle. A čím dál tím více na nich závisí náš život. Lidstvo už dlouho ví, že budoucnost civilizace je omezená vlastně jen energií. A pokud ji budeme omezovat pro životní prostředí, na tom životním prostředí si to pak zase vybereme, toho se vůbec nebojím. Řekněte Číňanovi, co doma topí botama, ať si zařídí kotel na biomasu, když většinu času tráví sháněním potravy, aby neumřel hlady.