NASA v současné době pracuje na nové raketě SLS o výšce 111 metrů a nosnosti až 130 tun (na nízkou oběžnou dráhu).  | Foto: NASA

SLS bude kromě nákladu vynášet také novou kosmickou loď Orion. První start by měl proběhnout v roce 2020. Bezpilotní Orion se vydá na oblet Měsíce. První let s posádkou by mohl proběhnout nejdříve dva roky poté. | Foto: NASA

SLS bude startovat ze startovacího komplexu LC-39B. Dříve z tohoto místa startovaly rakety Saturn V k Měsíci. Později využíval startovací komplex americký raketoplán. Sousední komplex 39A dnes používá SpaceX. Do vesmíru odtud odstartovala třeba raketa Falcon Heavy s vozem Tesla.  | Foto: NASA

Na konci srpna vyvezla NASA na startovací komplex 39B k testům Mobilní odpalovací plošinu (Mobile Launcher Platform) s odpalovací věží. | Foto: NASA

Věž má výšku 119 metrů, což je skoro dvojnásobek výšky Petřínské rozhledny. Hmotnost celého kolosu je 4 762 tun. | Foto: NASA

Věž bude raketě poskytovat veškeré zázemí – napájení, komunikaci apod. | Foto: NASA

Věž byla původně stavěna pro rakety Ares, které měly dopravit člověka na Měsíc. Program Constellation prezidenta George Bushe byl ale po nástupu nové administrativy zrušen.  | Foto: NASA

Součástí věže je také rameno, kterým bude posádka nastupovat do lodi Orion. Nachází se ve výšce 84 metrů. | Foto: NASA

Kanál pro odvod spalin | Foto: NASA

Takhle bude vypadat při startu (animace) | Foto: NASA

Mobilní odpalovací plošina nedaleko startovacího komplexu 39B | Foto: NASA

Motory rakety SLS budou využívat směs kapalného kyslíku a vodíku. Na snímku je nádrž na kapalný vodík nedaleko startovacího komplexu.  | Foto: NASA

NASA nedávno zjistila, že se věž částečně naklání. Podle úřadu to ale nepředstavuje velký problém. Věž je k dispozici jen jedna, ale NASA chystá stavbu druhé.  | Foto: NASA

Raketa SLS na startovacím komplexu 39B (animace) | Foto: NASA

Celý kolos a to včetně rakety SLS bude z montážní haly VAB na startovací komplex dopravovat transportér Crawler. | Foto: NASA

Historie pásového přepravníku se začala psát už v polovině 60. let, kdy ho NASA dostala pro přepravu raket Saturn V. Od roku 1979 do roku 2011 sloužil pro přepravu raketoplánu. NASA měla k dispozici dva nazvané Hanz a Franz. | Foto: NASA

O pohon se stará 16 trakčních motorů, které pohání čtyři generátory. Dva dieselové motory, které pohánějí tyto generátory, mají výkon 2 750 koní. Spotřeba činí 350 litrů na kilometr. | Foto: NASA

Rozměry přepravníku jsou 35 x 40 metrů a jeho hmotnost 2720 tun. Přepravník se pohybuje po speciální cestě z drceného říčního kamene. | Foto: NASA

Každý z pásů se skládá z 57 dílů o hmotnosti 900 kg.  | Foto: NASA

Rychlost s nákladem je asi 1,6 km/h. Přeprava raketoplánu z haly VAB, kde se raketoplán kompletoval, na startovací komplex trvala obvykle nejméně 5 hodin.
  | Foto: NASA

Přepravník prošel rozsáhlou modernizací a vylepšením. Jeho nosnost je 8 100 tun.
  | Foto: NASA

Jakmile pásový přeprarník dopraví celý kolos na startovní rampu, vyloží ho a vrátí se zpět k montážní hale.  | Foto: NASA

Přesun Mobilní odpalovací plošiny s věží.  | Foto: NASA

Pohled na Kennedyho vesmírné středisko a startovací komplex 39. Vlevo dole je montážní hala VAB. Komplex LC-39B je vpravo nahoře, dole je LC-39A. Velmi dobře patrná je i cesta, po které se pohybuje pásový přepravník – odkaz ma mapu. | Foto: Google Maps

Z haly VAB na startovací komplex 39B je to celkem 6,8 km. Cesta pro přepravník má šířku 40 metrů.  | Foto: NASA

Vývoj rakety probíhá v mnoha fázích. NASA nyní například testuje motory rakety, které se původně využívaly pro americký raketoplán. Více v článku, který jsme věnovali nedávnému testu. | Foto: NASA