„Proti věku není léku,“ říká lidová moudrost. Navzdory mnoha povzbudivým zprávám ohlašujícím objev elixírů mládí nejrůznějších typů zůstává tvrdou realitou, že s přibývajícími roky lidský organismus ztrácí na výkonu.
Platí to i o mozku. Podle statistik Světové zdravotnické organizace žije ve světě 55 milionů lidí s demencí a každoročně k nim přibyde dalších 10 milionů lidí s touto diagnózou. Platilo vždycky, že se stářím zákonitě přichází pokles výkonnosti mozku?
Ve starém Řecku a Římě byla střední délka dožití kolem 35 let. To ale neznamená, že se lidé nedožívali věku, který bychom i dnes považovali za vysoký. Významný podíl měli ve společnosti lidé kolem sedmdesátky. Jak se jim asi vedlo?
Na tuhle otázku hledal odpověď gerontolog Caleb Finch z University of Southern California spolu s historikem Stanleyem Bursteinem z California State University. Výsledky jejich bádání zveřejnil lékařský časopis Journal of Alzheimer Disease.
„Možná si myslíte, že věkem podmíněná demence nás provázela odjakživa a pronásledovala seniory už ve starověku. Analýza klasických řeckých a římských lékařských textů ale naznačuje, že těžká ztráta paměti – ke které dnes dochází na epidemických úrovních – byla před 2 000 až 2 500 lety, v dobách Aristotela, Galena a Plinia Staršího extrémně vzácná,“ shrnují oba badatelé výsledky svého výzkumu.
Finch a Burstein zastávají názor, že Alzheimerova choroba a související demence jsou onemocnění moderní doby a životního stylu, kde velkou roli sehrává nedostatek pohybu a znečištěné životní prostředí.
„Ze starého Řecka se nám sice dochovaly zmínky o něčem, co bychom dnes označili jako mírné kognitivní poškození, ale jsou velmi vzácné" říká Caleb Finch. „Když jsme přešli k Římanům, odhalili jsme nejméně čtyři zprávy, které naznačují vzácné případy pokročilé demence. Nemůžeme ale říci, zda jde o Alzheimerovu chorobu. Takže oproti starověkému Řecku se situace v Římě změnila k horšímu."
Římané na tom byli hůř než Řekové
Finch a Burstein prostudovali rozsáhlou sbírku starověkých lékařských spisů. Díla starořeckých lékařů, jako byl Hippokrates, zmiňují v souvislosti se stárnutím určité problémy s pamětí, které by dnešní lékaři diagnostikovali jako mírnou kognitivní poruchu.
Vědci ale nenašli zprávy o rozsáhlé ztrátě paměti, řeči a poruchách uvažování, jaké vyvolává Alzheimerova choroba a další typy demence. Starořecké lékařské texty uvádějí jako typické nemoci starších lidí hluchotu, závratě a poruchy trávení, ale nikoli ztrátu paměti.
Už o staletí později se ve starém Římě objevilo několik zmínek, které naznačují, že situace se měnila k horšímu. Galen konstatuje, že ve věku 80 let začínají mít někteří starší lidé potíže s učením se novým věcem. A Plinius starší zmiňuje, že senátor a slavný řečník Valerius Messalla Corvinus zapomněl své jméno. Cicero uvádí, že „stařecká hloupost… je charakteristická pro nezodpovědné starce, ale ne pro všechny starce“.
Finch spekuluje, že jak římská města rostla, narůstalo v nich znečištění a to přispělo k nárůstu případů výrazného propadu kognitivních funkcí seniorů. Autoři studie nezapomínají, že římská aristokracie používala na vaření olověné nádoby a do vína se přidával octan olovnatý, protože to dodávalo nápoji sladkou chuť. Řím se tak systematicky otravoval tímto těžkým kovem.
Není pravda, že by Římané neměli tušení o toxicitě olova. Hned několik starověkých autorů toto nebezpečí rozpoznalo, ale Řím své zvyky nijak razantně neměnil. Ostatně dneska také víme o škodlivosti alkoholu, kouření nebo přejídání a lidé se svých zlozvyků také nechtějí vzdát. Otravě olova se tak někdy připisuje významný podíl na pádu Římské říše.
Lekce z Amazonie
Starověké lékařské spisy zcela jistě nedávají ucelený obrázek zdravotního stavu starověkých populací. Finch a Burstein proto sáhli po datech, která publikovala Margaret Gatzová z University of Southern California se svými spolupracovníky ve studii o jihoamerických indiánech kmene Tsimanů.
Ti mají podobný životní styl a podobné životní prostředí, v jakém žili lidé předindustriálních společností. Jsou fyzicky vysoce aktivní a žijí v minimálně znečištěném prostředí. Jak dokazuje studie týmu Margaret Gatzové, mají také extrémně nízký výskyt demence. Mezi staršími Tsimany jí trpí jen asi 1 %. Naproti tomu ve Spojených státech má podle Alzheimer's Association demenci 11 % lidí ve věku nad 65 let.
„Je to nejlépe zdokumentovaná velká populace starších lidí, kteří mají minimální demenci a to dokládá, že životní prostředí je obrovským determinantem rizika demence," uzavírá Caleb Finch.