Americký startup CO2Rail chce zachycovat uhlík přímo ze vzduchu během toho, co jeho speciálně upravené železniční vagóny budou křižovat celou zem. Dle zprávy vydané na webu EurekAlert by tak odpadla potřeba výstavby velkých zařízení na odstraňování uhlíku z ovzduší.
Přímé zachycování je relativně jednoduchou metodou, jak snížit množství oxidu uhličitého v atmosféře. Zachycený uhlík pak lze využít k dalším účelům – například k výrobě přísad ve farmaceutickém průmyslu, nebo ho lze stlačit a uložit do podzemí.
Vagóny čistící vzduch
Způsoby, jež se v současnosti používají k zachycování uhlíku z atmosféry, vyžadují obrovské množství půdy a energie. Vědci ze společnosti CO2Rail spolu s Torontskou univerzitou proto navrhli novou metodu, která využívá stávající železniční infrastrukturu a může zachycovat uhlík, zatímco osobní a nákladní vlaky jezdí po svých obvyklých trasách.
Zachytávání CO2 ze vzduchu pomocí speciálních železničních vagónů
Výzkumníci plánují použít speciální železniční vagóny vybavené velkými ventilačními otvory pro nasávání vzduchu. Protože se tento proces bude provádět během jízdy vlaku vysokou rychlostí, odpadne potřeba ventilátorů, jež se obvykle používají ve stacionárních systémech pro přímé zachycování uhlíku, čímž se ušetří značné množství energie.
Vagóny budou vybaveny komorami pro zachycování oxidu uhličitého, který bude následně koncentrován a skladován v kapalné formě v zásobníku. Vyčištěný vzduch bez oxidu uhličitého bude vypouštěn zpět do atmosféry ze zadní nebo spodní části železničního vozu.
Co se zachyceným uhlíkem?
„Každých dvanáct hodin se při výměně posádky nebo během zastávek pro doplňování paliva vypustí palubní zásobník CO2 do normální cisterny umístěné v dané stanici,“ uvedl zakladatel společnosti CO2Rail E. Bachman. „Až se naplní dostatečně velká skupina těchto cisteren, bude sestaven vlak a možná až 10 000 tun zachyceného CO2 bude odesláno jako surovina s přidanou hodnotou.“
Firma má vyřešenou i otázku, kde vezme energii pro samotné zachytávání uhlíku. Pro tyto účely hodlá využívat rekuperační brzdový systém, jež při zpomalování a zastavování vlaku bude vyrábět elektřinu. Díky zdroji energie, vyrábějícímu elektřinu udržitelným způsobem, je tato metoda nejen šetrnější k životnímu prostředí, ale také výhodnější z finančního hlediska.
„Předpokládané náklady jsou nižší než 50 dolarů za tunu, což činí technologii nejen komerčně proveditelnou, ale i atraktivní,“ konstatuje Bachman. Jeho firma odhaduje, že průměrný nákladní vlak by mohl každý rok odstranit přes 6 600 tun oxidu uhličitého.
Využití železniční infrastruktury by mohlo přinést i další výhody – například by nebylo nutné řešit územní plány či získávat stavební povolení, která jsou nutná pro výstavbu velkých čističek vzduchu. Vědci publikovali svou práci v odborném časopise Joule.