Tým kalifornských chirurgů z UCLA Health a Keck Medicine of USC si připsal první transplantaci močového měchýře v historii. Jedenačtyřicetiletý pacient ke všemu získal i novou ledvinu – oboje od jednoho dárce.
Operační výkon byl výsledkem více než čtyř let intenzivního výzkumu a příprav. Jedním z hlavních klíčů vedoucích k úspěchu byla robotická chirurgie. Právě díky ní se podařilo operovat v komplikované pánvi bez větších ztrát krve a s maximální přesností. Lékaři dlouho považovali transplantace měchýře prakticky za nemožnou, protože jej prokrvuje spletitá cévní síť.
Výběr pacienta nebyl náhodný, přišel totiž o většinu močového měchýře kvůli vzácné formě rakoviny (konkrétně se jednalo o urachální adenokarcinom) a zbývající část měla objem pouze 30 mililitrů oproti běžným 300 až 500 mililitrům. Ke všemu později ztratil i o obě ledviny a skončil na dialýze s pesimistickou prognózou.
První transplantace močového měchýře
Pacienti, kteří potřebují transplantaci ledviny, jsou v současnosti nejvhodnějšími kandidáty, operace měchýře totiž nezvyšuje riziko spojené s imunosupresí (léky tlumící imunitní systém), ale rozšiřuje její přínos na další orgán.
Operace trvala osm hodin, během kterých chirurgové nejprve transplantovali ledvinu, poté močový měchýř, a nakonec obě nové části propojili unikátní technikou, kterou vyvinuli během výzkumu.
Pacient Oscar Larraínzar
Před nástupem transplantace se k podobným zákrokům používaly části střeva, což obnášelo četné komplikace – od infekcí, přes tvorbu kamenů, trvalé zažívací potíže až po zhoršení funkce ledvin. Náhrada celého orgánu nabízí šanci na „normálnější“ močový rezervoár a potenciálně lepší kvalitu života.
Ve vzduchu visí spousta otazníků
Vývoj technologií zahrnoval nejen robotické odběry a transplantace na zvířecích modelech, ale také simulace na lidských kadaverech a dárcích s mozkovou smrtí. Právě pokrok v robotické chirurgii umožnil překonat dosud neřešitelné anatomické překážky v oblasti pánve.
Zatím není jisté, zda měchýř bude mít schopnost aktivně se vyprazdňovat. Stejně tak není jasné, jak dlouho vydrží, ani jaké bude optimální nastavení imunosuprese. Další otázkou zůstává, zda bude možné v budoucnu nabídnout tuto metodu i pacientům, kteří jinak imunosupresi nepotřebují. Odpovědi přinese až probíhající klinická studie, do níž budou zařazeni další čtyři pacienti, která by měla být dokončena do roku 2028.