„Vyzýváme zdravotnická zařízení, aby se již nyní připravila na možné propuknutí ptačí chřipky a přijala opatření na ochranu pacientů, personálu a veřejnosti,“ píší odborníci z americké Society for Healthcare Epidemiology v lékařském časopise Infection Control & Hospital Epidemiology.
Dodávají, že riziko pandemie ptačí chřipky je momentálně poměrně nízké. To se však může rychle změnit. Autoři upozorňují, že v populaci je velmi malá či spíše nulová imunita vůči viru H5N1, a proto hrozí, že při epidemii vyvolané tímto virem onemocní velký počet lidí a také úmrtnost může být vysoká.
„Zdravotnická zařízení by se měla systematicky připravovat na diagnostiku a bezpečné zvládnutí ptačí chřipky,“ vyzývá specialistka na infekční onemocnění Lauren Epsteinová z Emory University.
Autoři článku zdůrazňují potřebu efektivní komunikace tak, aby se posílila důvěra a zároveň se zabránilo panice mezi zdravotnickým personálem, pacienty a veřejností. V případech, kdy je podezření na onemocnění pacientů ptačí chřipkou nebo je tato nákaza potvrzena, by měli být nemocní umístěni na jednolůžkové pokoje se speciální ventilací, která zabrání šíření viru vzduchem.
Zdravotníci by měli při léčbě těchto pacientů používat vysoce účinné respirátory, rukavice, pláště a ochranu očí. Cílem těchto preventivních opatření je omezit jakékoli šíření viru ve zdravotnických zařízeních, protože existuje sice nízké, ale reálné riziko, že virus nakonec zmutuje a bude se šířit z nemocných lidí na zdravé.
Z ptactva na skot a pak na lidi
Virus tzv. ptačí chřipky H5N1 se rozšířil v chovech drůbeže i mezi volně žijícím ptactvem po celém světě. Poprvé byl identifikován už v 50. letech minulého století u drůbeže ve Skotsku. Dlouho o něm platilo, že se objevuje na různých místech, ale globálně rozšířen nebyl. To už neplatí. Dnes je těžké najít ve světě místo, kde se virus v ptačích populacích nevyskytuje.
Původně ryze ptačí virus se začal objevovat také u savců. Lidstvo vyděsil poprvé už v roce 1997, když se jím v Hongkongu nakazilo 18 lidí a 6 z nich na nákazu zemřelo. Všichni se infikovali přímo od nemocné drůbeže. Po likvidaci hongkongských nakažených chovů nákaza ustoupila, ale nezmizela.
Vrátila se v roce 2003 a od té doby zaznamenala Světová zdravotnická organizace 948 případů potvrzené chřipky H5N1 u lidí a z nich pak 464 úmrtí. Skutečná smrtnost ptačí chřipky může být nižší, protože případy s mírnými příznaky nemusely být podchyceny.
Novou epizodu v existenci ptačí chřipky začal psát virus H5N1 v březnu 2024, když jej veterináři prokázali v chovech skotu v USA. Zvířata na nákazu neumírají, ale příznaky choroby jsou na nich jasně patrné. Z chovů skotu se virus šíří dál. Nákaza byla prokázána u domácích koček, prasat nebo lam alpaka. Onemocnění většinou s mírným průběhem bylo diagnostikováno u několika desítek lidí. Vyskytly se ale i vážné případy onemocnění.
Zatím se nezdá, že by se virus šířil mezi lidmi. Nakazí se většinou ti, kteří jsou v těsném kontaktu s nemocnými zvířaty (např. ošetřovatelé dobytka na farmách) a také konzumenti syrového (tj. nepasterizovaného) kravského mléka, protože nemocné krávy produkují velké množství virových částic v mléčné žláze.
Adaptace viru na člověka
Epidemiologové se vždy nejvíce obávali nákazy některých zvířat, např. prasat, současně viry jak savčí, tak i ptačí chřipky. Viry by si mohly v nakažených buňkách vzájemně vyměnit části dědičné informace. Vznikl by tak nový „hybridní“ chřipkový virus, který by mohl být snadno přenosný na člověka a mohl by vyvolávat závažná onemocnění.
Nová studie týmu vedeného Ianem Wilsonem z The Scripps Research Institute dokládá, že se virus ptačí chřipky H5N1 může proměnit v původce pandemie i malou obměnou dědičné informace.
Virus chřipky se váže na buňky svého hostitele prostřednictvím proteinu zvaného hemaglutinin. Ten se spojí s glykany na povrchu hostitelských buněk. Viry H5N1 infikují hostitele s glykany, které jsou typické pro ptáky, a na glykany savců se nevážou. Mutacemi dědičné informace chřipkového viru se může hemaglutinin pozměnit tak, že se na savčí glykany naváže. To ještě nemusí znamenat, že virus buňku nakazí. Je ale na nejlepší cestě, aby se mu to několika málo dalšími změnami dědičné informace podařilo.
V minulosti potřebovaly viry ptačí chřipky k proměně hemaglutininu na bílkovinu schopnou vazby na buňky člověka větší počet mutací, obvykle alespoň tři. Ale u kmene viru ptačí chřipky H5N1 2.3.4.4b (A/Texas/37/2024) izolovaného od prvního člověka nakaženého hovězím virem H5N1 chybí virovému hemaglutininu k vazbě na lidské buňky změna jedné jediné aminokyseliny.
Stačí jedna změna a je zle
Wilson a jeho spolupracovníci vyvolali v genu pro hemaglutinin viru H5N1 2.3.4.4b hned několik mutací. Volili přitom genetické změny, které by mohly nastat zcela spontánně. Jedna z těchto mutací označovaná jako Q226L (to znamená, že původní 226. aminokyselina hemaglutininové bílkoviny glutamin byla zaměněna za leucin) významně zlepšila vazbu hemaglutininu na glykany nacházející se na povrchu lidských buněk.
„Naše nálezy ukazují, jak snadno tento virus získá schopnost vazby na lidské buňky," říká člen výzkumného týmu Ting-Hui Lin ze Scripps Research Institute. „Naše studie ale nedokazuje, že k takovému vývoji došlo, nebo že by současnému viru H5N1 stačila k přenosu na lidi pouze tato mutace. Tato mutace však zajišťuje viru vazbu na lidské buňky, které předtím nebyl schopen. Pokud se u virů H5N1 taková mutace objeví, je to vážný varovný signál, že se virus adaptuje na člověka."
K přenosu z člověka na člověka by významně přispěly i další genetické změny, které urychlují množení viru a zvyšují jeho stabilitu v lidských buňkách. I tady by ale stačily záměny jediné aminokyseliny v příslušných virových bílkovinách. Situaci není radno podceňovat, protože počty případů nákazy virem H5N1 u lidí přicházejících do přímého kontaktu s infikovanými zvířaty neustále rostou.
Pravděpodobnost vzniku krajně nebezpečných mutací se tím nepříjemně zvyšuje. Vědci proto zdůrazňují potřebu cíleného sledování evoluce viru H5N1 a jemu podobných kmenů ptačí chřipky. Momentálně sice neexistuje důvod k poplachu, ale vědci zdůrazňují, že by byla fatální chyba propásnout objevení byť jen jedné jediné mutace, jež mění vazbu viru H5N1 na lidské buňky.