Andreas Vesalius: První moderní anatom

  • Vesaliuse k zájmu o lekařství dovedly práce Galéna
  • Aby mohl rekonstruovat lidské kostry, kradl těla ze šibenic
  • Zastával názor, že lidskou anatomii je nutné se učit z mrtvých těl
Kapitoly článku

Největší lékař starověku, slavný Galénos, po sobě zanechal úctyhodné dílo. Co však netušil a pravděpodobně by s podobným přístupem ani nesouhlasil, že bude jeho dílo bráno jako berná mince, jako kánon po další tisíciletí.

Galénos byl zkoumavý člověk a určitě by se mu nelíbila taková rezignace na další hledání pravdy. Jenže právě to se stalo. Trvalo přes tisíc let, než ti moudří začali pochybovat. A než si připustili kacířskou myšlenku, že se ten dávno mrtvý slavný lékař mohl mýlit.

Jedním z hlavních problémů, s kterými se Galénos při svém zkoumání lidského těla potýkal, byl zákaz pitvy lidských těl. Ať šlo o těla zločinců odsouzených k hrdelním trestům, pitvat se nesměli. Lékaři se „pod pokličku“ lidského těla pokoušeli nahlížet jednak při zraněních či otevřených zlomeninách, kdy měli unikátní možnost vidět, co se skrývá pod kůží, jednak poněkud nevábným „okukováním“ tlejících ostatků odsouzenců na křížích.

Aby se aspoň nějak vyrovnali s nedostatkem informací o stavbě lidského těla, pitvali tehdejší vědci opice, prasata či psy a z jejich anatomie se pokoušeli odvodit poznatky pro anatomii lidskou. Galénos pitval za svůj život snad tisíce živočichů a stal se obdivovaným odborníkem na anatomii. Bohužel, tím, že vše odvozoval ze zvířecích těl, se dopustil řady chyb a nepřesností. Tisíc let ale o nich nikdo neměl ani tušení. Pitvat se totiž stále nesmělo.

Pitvy v dějinách

Že se lidská těla nepitvala v temném evropském středověku, ani později při vzestupu křesťanství, to nás asi nepřekvapuje. Ani jinde na tom ale nebyli lépe. Muslimové sice převzali leccos z antické vzdělanosti, leccos rozvinuli k novým výšinám (aby to následně předali zpět Evropanům), leč i u nich panoval zákaz pitev lidí.

Přitom něco takového islám výslovně nezakazuje, ale příčilo se to místním zvyklostem, a tak ačkoliv to v Koránu nestojí, nakonec se k oficiálnímu zákazu náboženské autority dopracovaly. Tento zákaz byl pak například v Egyptě zrušen až v roce 1952 a i v dalších islámských zemích, jakkoliv tam jsou pitvy povolené, jsou vzácné a veřejnost s nimi nesouhlasí.

Evropa na tom přeci jenom byla lépe, ačkoliv zprvu také tápala. V roce 1163 totiž na koncilu v Tours papež Bonifác VIII vydal bulu, která zakazovala vaření mrtvol mrtvých křižáků (za účelem odstranění masa, aby se zbylé kosti lépe transportovaly do Evropy k pohřbení), která byla bohužel pochopena jako zákaz pitev.

Postupně byl zákaz pitev (který vlastně neexistoval) překonán a pitvat se velmi zřídka začalo, přičemž první známá veřejná pitva proběhla v Boloni v roce 1315. Bohužel, stále šlo o velmi vzácnou praktiku, takže mělo trvat téměř sto let, než byla v roce 1404 provedena první pitva na sever od Alp – ve Vídni. A mělo trvat ještě dalších sto let, než se posledního dne v roce 1514 narodil v Bruselu Andries van Wesel.

Vesalius: Mládí a první pitvy

Andries van Wesel se narodil do lékařské rodiny, jelikož už pradědeček se tomuto povolání věnoval, dokonce medicínu vyučoval na univerzitě. Dědeček i otec pak sloužili jako lékaři římskému císaři, takže určitě muselo jít o schopné odborníky. Nelze se tedy divit, že chlapec měl své povolání v podstatě předurčené.

Nastoupil na univerzitu v Lovani v roce 1528, ovšem zprvu jej rodinná tradice neoslovila, takže „stávkoval“. Zajímal se o umění, později se přesunul do Paříže, kde pro změnu uvažoval o vojenské kariéře. Při zdejších univerzitních lekcích se ale seznámil s pracemi Galéna, které jej zaujaly a postupně dovedly k zájmu o anatomii.

Když se musel z Paříže vrátit zpět do Lovaně, bylo to nakonec právě lékařství, které zde dokončil a završil zde svá studia. No a vzhledem k tehdejší módě započal používat latinsky znějící variantu svého jména – tudíž byl mezi vzdělanci znám jako Andreas Vesalius.

Už v této době byl známý svým zájmem o anatomii. S pitvami započal v Lovani, ovšem narážel na nedostatek „materiálu“. Proto podloudně kradl těla z šibenic kolem cest a z takto získaných ostatků rekonstruoval lidské kostry. Tím se započal jeho věhlas, takže získal profesorské místo na univerzitě v Padově.

Na cestě za svým umístěním si jen tak lehce projel Itálií a zde se v Benátkách seznámil s malířem Johanem van Calcarem. Bylo to velmi plodné setkání, protože právě ten mu pomohl s vydáním prvního anatomického díla, Tabulae Anatomicae Sex (Šest anatomických tabulek). To tvořilo šest velkých dřevorytů, detailně zobrazujících lidské tělo.

Vesalius již totiž měl zkušenosti z pitev a pochopil, že velký Galénos se v mnohém mýlil. Odmítal své žáky učit jen dle klasických a chybných textů, chtěl, aby opravdu viděli, z čeho se lidské tělo skládá. Proto vytvořil tyto velkoformátové obrazy a nabádal své studenty, aby se anatomii učili pokud možno při pitvách.

On sám pochopitelně s pitváním nepřestal. Velice mu pomohlo, že v roce 1539 získal velké množství těl popravených zločinců. Stále více a více poznával, že na Galéna opravdu není spolehnutí, soupis jeho chyb se stále prodlužoval.

Pitval začal i veřejně, například v roce 1543 provedl pitvu notorického zločince Jakuba Karrera, jehož kosti se jakožto anatomický preparát dodnes dochovaly a jsou vystavené v anatomickém muzeu basilejské univerzity. Jde mimochodem o nejstarší dochovaný preparát vůbec.

Foto: NA, CC BY 2.0

Témata článku: Historie, Pitva, Evropa, Medicína, Tělo, Osobnosti vědy a techniky, Egypt, Alpy, Lidská anatomie, Nikoli člověk, Galénos, Anatom, Pravá polovina, Itálie, Lidské tělo, Kacířská myšlenka, Úctyhodné dílo, Velké množství, První část, Vídeň, Pravý důvod, Místní zvyklost, Galén, Současné pozorování, Benátky

Určitě si přečtěte