Jeskynní umění je dodnes plné tajemství, ani po letech usilovného archeologického výzkumu totiž nevíme, kdy a kde přesně vzniklo. Nejstarší figurální malba z ostrova Sulawesi pochází z doby před 51 tisíci lety a jednoduché africké lineární malby rudou hlinkou vědci datují dokonce až do období před 73 tisíci lety.
Nejstarší evropské jeskynní malby jsou naopak natolik dokonalé, že jejich autoři zcela jistě nebyli průkopníky tohoto oboru. Platí to třeba o Chauvetově jeskyni s úžasnými výtvory starými 33 tisíc let.
Tajemná jeskyně Las Monedas
K záhadám pravěku se řadí i některé malby ze španělského jeskynního labyrintu Las Monedas. Vedle tradičních sobů, srstnatých nosorožců a dalších pravěkých zvířat mistrně vyvedených uhlem tu v jednom koutě najdete i obrazce, které se tradičnímu stylu pravěkých jeskynních galerií poměrně vymykají.
Vysvětlení jejich vzniku přináší studie týmu vedeného Izzy Wisherovou z univerzity v Aarhusu publikovaná ve vědeckém časopise Hunter Gatherer Research.
O tom, že se malování na stěny jeskyní účastnily i děti, není pochyb. Dokazují to například velmi malé otisky dlaní či čáry namalované prsty na skalních stěnách. V těchto případech děti zřejmě „tvořily“ pod dohledem rodičů. Mohla to být i součást nějakých rituálů, s nimiž se děti tímto způsobem seznamovaly.
Dětské čmáranice
Malby z Las Monedas jsou ale úplně jiného typu. Jejich objevitelé je v 50. letech minulého století označili jako „panel záhadných znaků.“ Ten zabírá v jednom z koutů jeskyně plochu širokou metr a vysokou šedesát centimetrů. Nachází se ve výšce zhruba jednoho metru nad původní úrovní dna jeskyně.
K vysvětlení záhady přispěla náhoda. Izzy Wisherová před pár lety provázela jeskyní Las Monedas britského experta na výtvarné umění Johna Matthewse z univerzity v anglickém Plymouthu. Toho zaskočil propastný rozdíl mezi malbami vysoko na stěnách a stropu jeskyně a na „panelu záhadných znaků“.
Malby dospělých obyvatel Las Monedas jsou v ostrém kontrastu s čmáranicemi o kus dál
„Je to víceméně stejné jako kresby, jaké byste našla ve výtvorech dětí z mateřské školky,“ prohodil u „panelu záhadných znaků“ Matthews k Wisherové.
Wisherová pořídila velmi detailní 3D skeny záhadných kreseb a z těch pak zjišťovala, jak se měnil tlak na uhel během kreslení a kterým směrem byly linie vedené. Výsledek analýzy pak vědci porovnali se stejným rozborem kreseb současných dětí. Využili skutečnosti, že se schopnost kreslit u dětí vyvíjí zcela typicky v závislosti na rozvoji jemné motoriky ruky a bez ohledu na kulturu, v jaké děti vyrůstají. Došli k závěru, že „záhadné znaky“ nesou charakteristiky typické pro kresby dětí ve věku od 3 do 6 let.
Pohled do světa pravěkých dětí
Vše nasvědčuje tomu, že si v koutě jeskyně Las Monedas čmárala pravěká děcka a kreslilo jich tu hned několik najednou. Mohlo jít o různě staré sourozence nebo o děti několika rodičů, které si tu společně hrály.
Byly zřejmě pod dozorem dospělých. Ti museli dětem zajistit osvětlení ohněm nebo pochodněmi, protože bez toho by si děti ve tmě jeskyně neviděly na špičku nosu a rozhodně by nemohly malovat. Do výtvarných aktivit však dětem nikdo nezasahoval. Dělaly si, co chtěly – nenapodobovaly malby dospělých, jen si tak zkoušely, co asi s uhlem zvládnou.
Vědci touto studií nahlédli do života pravěké omladiny, což nebývá časté. Drtivá většina výzkumu je zaměřena na dospělé členy tlupy – muže a ženy. Děti ale hrály v životě pravěkých lidí velmi důležitou roli.
Tvořily například víc než polovinu z celkového počtu členů tlupy. Izzy Wisherová je přesvědčena, že podobným přístupem by se vyplatilo prozkoumat i další záhadné jeskynní malby. Možná měly i ony tvůrce předškolního věku.