Asteroid 3200 Phaethon, který v některých ohledech připomíná kometu, se při svém přibližování ke Slunci chlubí ohonem tvořeným materiálem uvolněným z jeho povrchu. Nový pohled na tuto planetku však odhalil, že na rozdíl od kometárních protějšků není ohon tvořen prachem, jak se původně předpokládalo, ale sodíkem.
Sluneční a heliosférická observatoř (SOHO) – společná sonda NASA a Evropské kosmické agentury – uskutečnila v květnu loňského roku nová pozorování asteroidu Phaethon při jeho průletu v blízkosti Slunce. Širokoúhlý a spektrometrický koronograf (LASO) sondy snímal planetku pomocí různých filtrů: jednoho, který detekuje prach, a druhého, který detekuje sodík.
Vlevo je na oranžovém filtru citlivém na sodík vidět planetka s malým ohonem, zatímco vpravo na modrém filtru citlivém na prach není po Phaethonu ani stopy.
Sodíkový ohon
Na pořízených snímcích se ohon planetky jeví jasně v oranžovém filtru citlivém na sodík, zatímco v modrém filtru detekujícím prach se neobjevuje. To naznačuje, že je spíše výsledkem emise atomů sodíku než prachu unikajícího z povrchu planetky během průletu kolem Slunce. Zjištění jsou podrobně popsána v článku publikovaném v úterý v časopise Planetary Science Journal.
Poté, co vědci spatřili krátký ohon planetky zářící v oranžovém filtru, prošli stará data sondy SOHO a pokusili se najít snímky z předchozích pozorování Phaethonu. Nakonec asteroid objevili na snímcích starých více než 20 let. „Pátráním v truhlici pokladů SOHO jsme zjistili, že Phaethon je viditelný na snímcích z roku 1997.“ uvedl doktorand na California Institute of Technology a hlavní autor studie Qicheng Zhang.
Sodíkový ocas přidává tomuto podivnému objektu na záhadnosti. Planetka o průměru 5 kilometrů byla objevena 11. října 1983 infračervenou družicí IRAS. Dostala jméno po synovi řeckého boha Slunce Hélia kvůli své blízkosti k centrální hvězdě naší planetární soustavy.
Na pomezí mezi planetkou a kometou
Ačkoli je klasifikován jako asteroid, vykazuje Phaethon určité rysy podobné kometám. Například má extrémně excentrickou oběžnou dráhu – to znamená, že se dostává velmi blízko ke Slunci (na pouhých 0,14 AU), a poté se vzdaluje až za dráhu Marsu (do vzdálenosti 2,4 AU od Slunce). Taková dráha je typická spíše pro komety než pro planetky. Hodí se podotknout, že patří mezi potenciálně nebezpečné planetky.
Tento kámen je pravděpodobným původcem meteorického roje Geminidy, který se prohání oblohou každý rok v prosinci. Většinu meteorických rojů však vytvářejí komety – jedná se o vlečku úlomků, které za sebou zanechávají při průletu kolem Slunce. Komety mají tendenci vytvářet chvosty z prachového materiálu, protože se led na jejich povrchu vlivem tepla hvězdy odpařuje a uvolňuje tak zamrzlý prach.
V roce 2009 zpozorovala NASA Solar Terrestrial Relations Observatory (STEREO) krátký ohon, který se táhl za Phaethonem. Objevil se během největšího přiblížení planetky ke Slunci během jejího 524 dní trvajícího oběhu.
Z čeho jsou tedy Geminidy?
Objev sodíku v chvostu Phaethonu také může napovědět o původu jeho meteorického roje. Vědci se dříve domnívali, že příčinou meteorického roje Geminidy je právě chvost planetky. Nejnovější pozorování ale ukazují, že planetka na to nevypouští dostatek prachu.
Odborníci nyní předpokládají, že se přibližně před několika tisíci lety kus Phaethonu z nějakého důvodu (například nárazem dalšího tělesa) odlomil, což způsobilo uvolnění chuchvalce prachu a drobných kamínků, který nyní putuje vesmírem. Právě tato suť může být původcem Geminid.
Vědci se chystají shromáždit další údaje o Phaethonu během nadcházející mise k tomuto asteroidu. Japonská vesmírná agentura vyšle v roce 2028 k tomuto nebeskému tělesu sondu DESTINY+, která se pokusí pořídit snímky jeho povrchu.