Pokud už vesmírné agentury mluví o letu člověka na Mars, myslí tím let menší vědecké posádky, která by strávila na povrchu pár měsíců a vrátila se zpět na Zemi.
Elon Musk má větší plány. Jeho Starship, která připomíná spíše obří nepovedený poutač na prodejnu nerezového nádobí, sice ještě nikam neletěla, ale Musk už přesto mluví o letech na rudou planetu. Nemá jít o žádné vědecké expedice. Musk chce rudou planetu kolonizovat.
Postavení Země a Marsu je takové, že se startovací okno pro let k Marsu otevírá jednou za zhruba 26 měsíců. V budoucnu má při každé podobné příležitosti vyrazit 1000 lodí. Do roku 2050 má být na Marsu milion osadníků.
Zemřete tam. Nebo se zblázníte. Nebo oboje
Muskovy kolonizační choutky brzdí Caleb Scharf, který je šéfem astrobiologie na Columbia University. Podle něj si kolonizaci Marsu představuje až příliš jednoduše.
Rudá planeta na nás rozhodně nečeká s otevřenou náručí. Problémů přináší více než dost – nízké teploty, třetinovou gravitaci, obtížné získávání vody, slabou atmosféru i téměř toxickou půdu (chloristany apod.).
Podle Scharfa ale největší problém představuje záření, o čemž se moc nemluví a o jeho řešení už vůbec. Škodlivé sluneční i kosmické záření bude představovat problém nejen při letu na Mars ale také při pobytu na povrchu planety, která postrádá silnější atmosféru a magnetické pole.
Na povrch Marsu dopadají neustále částice slunečního větru (protony, jádra hélia) a také částice kosmického záření s vyšší energií. Zapomenout nesmíme ani na sekundární záření – kosmické záření se dostává do hloubky několika metrů skrz marsovský regolit, dokud nezasáhne jádro marsovské půdy za vzniku neutronového a gama záření.
Scharf se odvolává na předešlé studie i měření roveru Curiosity. Lidská posádka, která stráví 360 dní v meziplanetárním prostoru a 500 dní na povrchu Marsu dostane asi 1 Sv (Sievert). Pravděpodobnost, že astronaut během svého života zemře na rakovinu to zvýší asi o 5 %.
Pokud vezmeme v úvahu pouze dávku záření na Marsu, průměrná míra expozice za jeden pozemský rok je více než 20krát větší v porovnání s maximální povolenou dávkou pro pracovníka radiačního oddělení v USA za stejné období.
Elon Musk ale nechce na Mars posílat vědecké expedice. Chce rudou planetu osídlit. Pokud se na Mars vydá mladý člověk, tak za svůj život (pokud se dožije na Zemi průměrného věku) může dostat dávku i 18 Sv. Přesnou hodnotu je obtížné určit. Úroveň aktivity slunečních částic se mění a totéž platí pro atmosférický tlak, který na Marsu silně závisí na ročním období (v zimě oxid uhličitý zmrzne a spadne na povrch).
Jak je to moc? Při 8 Sv zemřete. Na Marsu samozřejmě nedostane celou dávku současně, ale bude rozložena do desítek let. Jak moc stoupne pravděpodobnost onemocnění rakovinou nedokáže nikdo spolehlivě určit. Dlouhodobé vysoké dávky záření nemusí způsobit jen onkologická onemocnění. Existují důkazy, že mají negativní vliv na neurologickou funkci.
Scharf proto s nadsázkou uvádí, že osadníci na Marsu mohou skončit jako „hloupí“, nebo mrtví... nebo obojí.
Fanoušci Muska samozřejmě namítnou, že SpaceX má vše promyšlené. Všechny Muskovy projekty lze využít při kolonizaci Marsu – od solárních tašek na střechu, přes satelitní konstelace na oběžné dráze až po ražbu tunelů. Právě pod povrchem by lidé na Marsu mohli najít útočiště. Je však otázkou, zda se pod povrch vejde zmíněný milion osadníků a zda budou chtít většinu života prožít „pod Marsem" místo na něm.
Zdroj: blogs.scientificamerican.com