Nová studie provedená vědci z Coloradské univerzity v Boulderu objevila nový a nečekaný zdroj vody na Měsíci: dávné sopky. Předpokládá, že na pólech Měsíce existují vrstvy ledu pocházející ze sopečných erupcí, které na některých místech mohou měřit i desítky či stovky metrů.

Před miliardami let totiž došlo na Měsíci k sérii sopečných erupcí, jež pokryly žhavou lávou stovky tisíc čtverečních kilometrů jeho povrchu. V průběhu věků tato láva vytvořila tmavé skvrny, které dnes dávají tváři Měsíce dobře známý vzhled. Nový výzkum naznačuje, že sopky mohly na měsíčním povrchu zanechat další trvalý vliv: ledové pláty, nacházející se na pólech.

„Představujeme si to jako námrazu na Měsíci, která se vytvořila v průběhu času,“ řekl hlavní autor studie Andrew Wilcoski, postgraduální student na Katedře astrofyzikálních a planetárních věd a v Laboratoři pro fyziku atmosféry a vesmíru na CU Boulder. On a jeho kolegové publikovali svá zjištění tento měsíc v odborném časopise The Planetary Science Journal.

Výzkumníci využili počítačové simulace k rekonstrukci podmínek, jež panovaly na Měsíci dlouho před vznikem složitého života na Zemi. Zjistili, že měsíční sopky chrlily obrovské množství vodní páry, která se pak usazovala na povrchu a vytvářela vrstvy ledu, jež se možná stále skrývají v měsíčních kráterech. Pokud by v té době žil nějaký člověk, mohl by tento led na povrchu Měsíce vidět poblíž hranice mezi dnem a nocí.

„Je to potenciální dar pro budoucí průzkumníky Měsíce, kteří budou potřebovat vodu k pití a zpracování na raketové palivo,“ uvedl spoluautor studie a odborný asistent Paul Hayne. „Je možné, že 5 nebo 10 metrů pod povrchem se nacházejí tlusté vrstvy ledu,“ řekl.

Nová studie doplňuje rostoucí počet důkazů, které naznačují, že Měsíc může být pokrytý mnohem větším množstvím vody, než se vědci dříve domnívali. Ve studii z roku 2020 Hayne a jeho kolegové odhadli, že téměř 15 tisíc čtverečních kilometrů měsíčního povrchu by mohlo obsahovat led – většinou v blízkosti severního a jižního pólu Měsíce.

Odkud se všechna ta voda vzala, není jasné. „V současné době existuje mnoho potenciálních zdrojů,“ řekl Hayne. Jedním z nich by mohly být sopky. Vědec vysvětlil, že před 2 až 4 miliardami let byl Měsíc bouřlivým místem. V tomto období na jeho povrchu vybuchly desítky tisíc sopek, které vytvářely obrovské řeky a jezera lávy, ne nepodobné těm, které dnes můžeme vidět na Havaji – jen mnohem rozsáhlejší.

Nedávný výzkum vědců z Lunárního a planetárního institutu v Houstonu ukazuje, že tyto sopky pravděpodobně také vyvrhovaly mraky tvořené převážně oxidem uhelnatým a vodní párou. Tyto mraky pak vířily kolem Měsíce a mohly vytvářet řídkou a krátkodobou atmosféru. To Haynea a Wilcoskiho přimělo k zamyšlení: Mohla stejná atmosféra zanechat na povrchu Měsíce led, něco jako námrazu tvořící se na zemi po chladné podzimní noci?

Aby to zjistili, pokusili se spolu s Margaret Landis virtuálně přenést na povrch Měsíce před miliardami let. Tým vycházel z odhadů, že v době svého největšího rozkvětu zažil Měsíc v průměru jednu erupci za 22 000 let. Vědci pak sledovali, jak mohly sopečné plyny v průběhu času vířit kolem Měsíce a unikat do vesmíru.

Podle odhadů mohlo zhruba 41 % vody ze sopek kondenzovat na Měsíci ve formě ledu. „Atmosféry unikaly po dobu asi 1 000 let, takže bylo dost času na to, aby se led vytvořil,“ řekl Wilcoski. Ve skutečnosti mohlo být na Měsíci tolik ledu, že při pohledu ze Země mělo být možné spatřit odlesk povrchu s námrazou a tlusté polární ledové čepičky.

Experti vypočítali, že v tomto období mohlo ve formě ledu zkondenzovat asi 18 kvadrilionů kilogramů vody. Výzkum naznačuje, že velká část této měsíční vody může být přítomna i dnes. Zásoby ledu však nemusí být snadné najít. Většina se pravděpodobně nahromadila v blízkosti měsíčních pólů a může být pohřbena pod několika metry měsíčního prachu neboli regolitu.