V noci z pátku 11. března na sobotu pozoroval astronom Krisztián Sárneczky pomocí Schmidtova dalekohledu na horské observatoři Piszkésteto malé kamenné těleso. O dvě hodiny později vletěl zhruba třímetrový balvan rychlostí 11,7 km/s (cca 40 000 km/h) severně od Islandu do atmosféry naší planety.
Patrně nejzajímavější je na celé události fakt, že se jedná o teprve páté těleso, které bylo pozorováno předtím, než vstoupilo do zemské atmosféry. Dosud se to povedlo pouze u objektů označených jako 2008 TC3, 2014 AA, 2018 LA a 2019 MO.
Výjimečná situace
Meteoroid, označený později jako 2022 EB5, objevil Krisztián Sárneczky 11. března ve 20:24 středoevropského času na snímcích z dalekohledu. Jednalo se o neznámý pohybující se objekt s hvězdnou velikostí 17 mag (tj. nepozorovatelný pouhým okem). Získaná data o třicet minut později ukázala, že se za 2 hodiny srazí se Zemí.
To se také skutečně stalo a objekt následně vstoupil do zemské atmosféry. Není známo, zda shořel (velmi pravděpodobně ano), nebo jestli dopadl do Severního ledového oceánu. I v případě, že by se při průletu atmosférou silně zahřál, mohly na zem dopadnout jeho úlomky.
Mezinárodní meteorická organizace nyní shání informace od všech, kdož mohli být svědky oslnivého meteoru. Záblesk světla nebo výbuch pozorovalo několik lidí na Islandu. Pokud jste přesvědčeni, že jste meteor viděli, můžete podat zprávu prostřednictvím jednoduchého formuláře.
Amatérský astronom Tony Dunn, zabývající se simulací oběžných drah planet, komet a asteroidů, publikoval v sobotu ráno na sociální síti Twitter krátké video, zobrazující trajektorii meteoroidu krátce před střetem se Zemí.
Vesmírní turisté na kolizním kurzu
Většina planetek ve sluneční soustavě obíhá kolem Slunce v rozsáhlém prstenci mezi oběžnými drahami Marsu a Jupiteru. Odhaduje se, že tato oblast nazývaná Pás asteroidů obsahuje více než 200 objektů, které mají průměr větší než 100 kilometrů Kromě nich se zde podle NASA nachází 1,1 až 1,9 milionů asteroidů větších v průměru než 1 kilometr a miliony menších.
První meteoroid pozorovaný před střetem se Zemí byl 2008 TC3. Vážil 80 tun a v průměru měl 4,1 metru. Explodoval v říjnu 2008 nad Núbijskou pouští v Súdánu a stal se tak zdrojem přibližně 600 nalezených meteoritů.
V roce 2014 proletěl zemskou atmosférou nad Venezuelou objekt s označením 2014 AA. O čtyři roky později následoval balvan označovaný jako 2018 LA, který po sobě zanechal úlomky poblíž hranic Botswany a Jihoafrické republiky. Čtvrtým meteoroidem, který byl pozorován před dopadem na Zemi, byl 2019 MO, jež vyvolal neškodnou explozi o ekvivalentu 5 kilotun u jižního pobřeží Portorika.
Poslední větší srážka s objektem z vesmíru se odehrála v roce 2013, kdy nad ruským Čeljabinskem explodovalo malé těleso velké asi 19 metrů. Meteoroid zasáhl zemskou atmosféru s odhadovanou energií 500 000 tun TNT a vyvolal tlakovou vlnu, jež dvakrát oběhla kolem zeměkoule, způsobila rozsáhlé škody a její následky (nejčastěji v podobě rozbitých oken) zranily více než 1 600 lidí.
