Na základě nepřímých pozorování už nějaký čas víme, že na bílé trpaslíky, tedy vyhořelá jádra hvězd podobných Slunci, dopadají kusy planet z jejich planetárního systému. Zatím nikdy jsme to ale nesledovali v přímém přenosu.
Poštěstilo se to až teď, astronomům britské University of Warwick. Tim Cunningham a jeho kolegové pozorovali rentgenové záření ze soustavy blízkého bílého trpaslíka G29–38. Konečně se jim povedlo detekovat materiál, který vstupuje do atmosféry bílého trpaslíka a je tam dezintegrován.
Díky těmto pozorováním mohli odvodit rychlost akrece, tedy nabalování materiálu na bílého trpaslíka, aniž by k tomu potřebovali modely jeho atmosféry. Potěšující bylo, že výsledek dobře odpovídá dosavadním představám.
Do této doby byla měření akrece hmoty v případě bílých trpaslíků prováděna pomocí spektroskopických pozorování záření bílých trpaslíků a detailních modelů jejich atmosféry.
Z těchto měření je možné odvodit, v jaké míře se určité chemické prvky dostávají do atmosféry bílého trpaslíka. Z toho následně vyplyne, jaké množství dané prvku obsahovalo těleso, jehož hmotu si přitáhl bílý trpaslík.
První pozorování rentgenového záření bílého trpaslíka
Cunninghamův tým k tomuto výzkumu využil pozorování vesmírné rentgenové observatoře Chandra. Ta obvykle detekuje rentgenové záření černých děr, neutronových hvězd a podobných objektů. To ale nijak nevadilo a pozorování trpaslíka G29–38 pro Chandru nebyl žádný problém.
Bylo to poprvé, kdy jsme pozorovali rentgenové záření bílého trpaslíka. Astronomové neskrývají radost. Jak říká Cunningham, právě studium bílého trpaslíka v úplně jiné oblasti elektromagnetického spektra, než je zvykem, jim umožnilo potvrdit představy o bílých trpaslících, k nimž jsme dospěli v oblasti viditelného záření.
Podle Cunninghama jde o první přímý důkaz, že na bílých trpaslících opravdu probíhá akrece hmoty z rozbitých planet původního planetárního systému. Otevírají se tím nové možnosti pro výzkum soustav s bílým trpaslíkem. Doposud jsme v Mléčné dráze objevili asi 300 tisíc bílých trpaslíků, takže určitě bude na co se dívat.
Titulní ilustrační foto: NASA, ESA, STScI, and G. Bacon (STScI), CC BY 4.0
