Astronomové pořídili nejpodrobnější tisícibarevný snímek galaxie

Kosmický dalekohled Jamese Webba nám posílá jeden krásný snímek za druhým, ale ani pozemská astronomie neřekla poslední slovo.

Evropská jižní observatoř (ESO) leží v chilské poušti Atacama. Vlajkovou lodí je už od 90. let dalekohled VLT. Ve skutečnosti jde o čtyři velké osmimetrové a čtyři menší pomocné dalekohledy, které mohou pracovat samostatně nebo dohromady.

 
Dalekohledy VLT v Chile

Astronomové nedávno využili přístroj MUSE (Multi Unit Spectroscopic Explorer) na dalekohledu VLT a podívali se na blízkou galaxii Sochař (NGC 253). Ta se nachází 11 milionů světelných let od nás ve stejnojmenném souhvězdí.

Přístroj MUSE

50 hodin pozorování

Dalekohled VLT pozorovat galaxii v součtu více než 50 hodin v různých vlnových délkách od 460 do 930 nanometrů.

Výsledný snímek zachycuje oblast na obloze o rozměru 20 x 5 obloukových minut, což v prostoru odpovídá oblasti 72 tisíc x 16 tisíc světelných let.

Galaxie Sochař (NGC 253) na výsledné fotografii z přístroje MUSE

Výsledná mozaika nemá jen lahodit oku, ale má také značný vědecký přínos. Zatímco běžné snímky obsahují jen několik barev, nová mapa Sochaře jich obsahuje tisíce. Astronomům to prozradí vše, co potřebují vědět o hvězdách, plynu a prachu uvnitř galaxie, například o jejich stáří, složení a pohybu.

Při první analýze dat tým odhalil přibližně 500 planetárních mlhovin, což je 20krát více než v předešlých studiích. Pojem planetární mlhovina je ale trochu nešťastný, protože s planetami nemají tyto útvary mnoho společného. Jedná se o materiál, který hvězda podobná Slunci odvrhla na konci svého života. Svým tvarem připomínají planety, a tak se pro ně vžil termín planetární mlhoviny.  

Při pozorování „vypnuli“ zemskou atmosféru

Data z centrální části galaxie mimochodem nejsou úplně kompletní. Chybí oblast okolo 580 nanometrů, což je vlnová délka sodíku. Je to kvůli tomu, že astronomové při práci využili adaptivní optiku, která jim pomáhá elimininovat vliv zemské atmosféry.

 
Adaptivní optika VLT při práci

Při zapnuté adaptivní optice se vliv atmosféry koriguje velkým množstvím drobných deformací jednoho ze zrcadel dalekohledu. Kromě výpočetního výkonu je potřeba znát aktuální stav atmosféry. K tomu se využívá laser, který na vrstvě sodíku vysoko v atmosféře vytvoří umělou hvězdu. Aby světlo z laserů nekontaminovalo vlastní data z galaxie, používá se speciální filtr, který laserové světlo blokuje.

Vlajková loď bude brzy jinde

VLT je dnes vlajkovou lodí ELT, ale o tento primát za pár let přijde. Přibližně 23 km od VLT se na hoře Cerro Armazones staví Extrémně velký dalekohled (ELT). Bude to velký skok. Zatímco dnešní největší dalekohledy mají hlavní zrcadlo o průměru 8 až 10 metrů, ELT bude mít segmentové zrcadlo o průměru 39 metrů.

 
Aktuální pohled na rozestavěný Extrémně velký dalekohled

Stavba začala před jedenácti lety prvním kopnutím do vyprahlé hory, ale teprve nedávno začala celá stavba dostávat konkrétní obrysy.