Skupina astronomů publikovala v odborném časopise Nature Communications informace o asteroidu 2020 XL5, ze kterých vyplývá, že tato zhruba kilometr velká planetka je takzvaným Trojánem Země. Tyto objekty obíhají kolem Slunce po podobné oběžné dráze jako naše planeta 60 stupňů před Zemí, respektive 60 stupňů za ní.
Navzdory četným specializovaným pozorováním v posledním desetiletí byla až dosud jediným známým pozemským Trojánem Země planetka 2010 TK7. Předloni objevený asteroid 2020 XL5 je tak teprve druhým známým objektem tohoto typu, nicméně astronomové spekulují, že jich Země může mít i několik stovek.
Asteroid 2020 XL5
2020 XL5 je blízkozemní planetka, která byla objevena 12. prosince 2020 observatoří Haleakala na Havaji v rámci průzkumu Pan-STARRS 1. Osciluje kolem Lagrangeova bodu L4 (tj. „obíhá před Zemí“) kde působí kombinovaná gravitační síla Slunce a naší planety. Objekt o průměru asi 1,18 kilometru oběhne kolem Slunce za 365,7 dne.
Hypotézu, že se jedná o Trojána Země, vyslovil poprvé 26. ledna 2021 amatérský astronom Tony Dunn. Nyní ji potvrdil mezinárodní tým astronomů pod vedením Toniho Santany-Rose z Univerzity v Alicante a Institutu kosmických věd Barcelonské univerzity.
Numerické simulace naznačují, že asteroid 2020 XL5 byl pravděpodobně zachycen do Lagrangeova bodu L4 již v 15. století a měl by si svou pozici udržet ještě přibližně 4 000 let, než bude nakonec ze své současné dráhy přetažen Venuší.
Lagrangeovy body a ekvipotenciální křivky soustavy dvou těles
Každé nebeské těleso, které se pohybuje kolem nebo v rámci naší sluneční soustavy, pociťuje gravitační vliv všech ostatních hmotných těles v ní, včetně Slunce a planet. Uvažujeme-li pouze soustavu Země-Slunce, pak Newtonovy gravitační zákony říkají, že existuje pět bodů, v nichž se všechny síly působící na objekt vzájemně ruší. Tyto oblasti se nazývají Lagrangeovy body či Librační centra.
Špatně se hledají
Přestože Trojáni u jiných planet, jako je Venuše, Mars, Jupiter, Uran a Neptun, jsou známi již desítky let, teprve v roce 2011 byla nalezena první a dosud jediná pozemská planetka tohoto typu – 2010 TK7. Astronomové definovali řadu pozorovacích strategií, které se snaží odhalit nové Trojány, ale přes veškerou snahu nebyli v tomto směru příliš úspěšní.
Heliocentrický diagram dráhy 2020 XL5 spolu s vnitřními planetami
Důvod nízké úspěšnosti lze vysvětlit geometrií objektu obíhajícího kolem bodů L4 nebo L5. Tyto objekty jsou často pozorovatelné jen velmi blízko Slunce. Pozorovací časové okno mezi východem planetky nad obzor a východem Slunce je proto velmi malé – potenciální doba pozorování trvá jen několik minut.
Objev pozemských trojánských planetek je velmi významný, protože mohou být nedotčeným záznamem o raných podmínkách při formování sluneční soustavy. V tomto případě by dokonce mohla nabídnout pohled na to, jak vznikla Země.
V neposlední řadě jsou pozemští Trojáni ideálními kandidáty pro budoucí vesmírné mise. V případě 2020 XL5 by se jednalo o relativně levnou záležitost, protože energie potřebná k jejímu dosažení a následnému pobytu na oběžné dráze je poměrně nízká.